Lidovky.cz

I války mají etická pravidla. Poučuji lidi, když mají rozhodovat o smrti, říká londýnský profesor

Svět

  5:00
PRAHA - David Whetham působí na Katedře obranných studií renomované londýnské King’s College. Katedra poskytuje akademickou podporu zejména pro kurzy armádního štábu na pokročilé a vyšší úrovni. Ročně jimi projde kolem dvou tisíc důstojníků z Velké Británie i padesátky dalších zemí. Whetham je ředitelem Centra pro vojenskou etiku, které bylo v roce 2015 založeno v rámci King’s College.

David Whetham, ředitel Centra pro vojenskou etiku, které bylo v roce 2015 založeno v rámci londýnské King’s College. foto: YouTube - King’s College LondonReprofoto

Kurzy jsou zaměřeny zejména na etické rozměry válečných stavů a vývoj válečných zákonů. Zároveň sledují technologický vývoj dronů a dalších autonomních zbraní a upozorňují na jejich potenciál.

MELTINGPOT

Inspirativní řečníci, zajímavé přednášky, možnost diskuse - to je ve zkratce mezinárodní fórum Meltingpot v rámci Colours of Ostrava, které se uskuteční od 17. do 20. 7. 2019.  Celý program fóra Meltingpot najdete zde:   
https://www.meltingpotforum.com/cs

Lidovky.cz: Od roku 2003 jste profesorem na londýnské King’s College na katedře Obranných studií. Jak jste se k takovému oboru dostal?
Nejprve jsem začal studovat filosofii na School of Economics v Londýně a rychle jsem se začal zajímat o politikou filosofii a mezinárodní vztahy. Nejvíc mě zajímalo, že existují pravidla pro chování i v situacích, kde se prakticky žádná pravidla nedodržují, tedy například ve válce. Zejména války byly vždy ovlivňovány dohodami a konvencemi, co zrovna bylo a nebylo akceptovatelné. To mě vedlo ke studiu magisterského oboru Válečná studia na King’s College a po přestávce od školy jsem pokračoval doktorským studiem válečné etiky.

Lidovky.cz: Jsou většina vašich studentů vojáci studující kvůli možnosti povýšení nebo na vaše přednášky chodí i „obyčejní“ lidé?
Přestože pracuji pro King’s College, mám to štěstí, že sídlím na UK Defense Academy (britská verze univerzity obrany), kde až na malé výjimky je většina studentů vojenských úředníků. Převážně jde o Brity, ale najdou se u nás jednotlivci až z padesáti zemí světa, kteří u nás studují a navzájem se obohacují znalostmi. Snažím se poučit tyto lidi o etice války a morálních zásadách, když mají rozhodovat o záležitostech života a smrti.

Lidovky.cz: Po dokončení magisterského studia jste strávil dlouhou dobu cestami po Africe, hlavně kolem oblasti Velkých jezer. Proč jste si pro cestování vybral Afriku a co nového směrem ke svému oboru jste se tam dozvěděl?
Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl procestovat některá opravdu nádherná místa naší planety. V Africe jsem navštívil Keňu, Ugandu, Malawi, Tanzánii, Zambii, Botswanu a Jižní Afriku. Neměl jsem sice dostatek času pořádně všechny země prozkoumat, i tak to byl ale směrem právě k etice války velmi silný zážitek.

Lidovky.cz: Právě po návratu z Afriky jste se vrhnul na studium doktorského oboru Válečná studia. Jak vás cesta ovlivnila?
Během svých cest jsem měl čas a příležitost získat odstup a jinou perspektivu zamyslet se nad otázkami, kterým se chci věnovat a na které chci znát odpověď. Doktorské studium se mi zdálo jako nejlepší cesta, jak získat odpovědi na své otázky.

Lidovky.cz: Později jste spolupracoval s časopisem BBC History a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v Kosovu během voleb v letech 2001 a 2002. Jaké to bylo?
Podporoval jsem volby, které se začaly organizovat ihned po konfliktu v roce 1999. Mezinárodní komunita se snažila Kosovu pomoci s přestavbou fyzické i sociální infrastruktury. Bylo moc důležité pokusit se zorganizovat svobodné volby pro lidi, kteří mají potřebu se na své politiky spolehnout, aby posunuli zemi kupředu. Volby byly však jen jedna z mnoha věcí, které bylo v Kosovu potřeba udělat.

Byla to pro mě velmi silná zkušenost. V Kosovu žijí lidé, kteří si prošli druhou světovou válkou, přežili Titův režim, Balkánské války, rozpad bývalé Jugoslávie i současné konflikty. Tehdy měli poprvé v životě možnost volit ve svobodných volbách, což je neskutečné. Zahraniční instituce pomohly zorganizovat volby velmi krátce po skončení nepokojů, navíc v nich musely být zastoupeny všechny etnické skupiny a všechny politické strany, aby lidé měli možnost spravedlivého výběru, což nebylo vůbec jednoduché. Nakonec byly výsledky akceptovány občany a byl to první krok k obnově země, která probíhá dodnes.

Lidovky.cz: Jste uznávaným expertem na etické záležitosti války. Co si myslíte o zákonech o zbraních v Evropě a USA?
Na každém kontinentu hodně záleží na kontextu. Na obou stranách Atlantiku máme naprosto jiný vztah ke zbraním a jiný vztah k nim mají i vlády. Pokud jste skutečně přesvědčeni, že právo na vlastnictví zbraně je jediným způsobem, jak zabránit přehnanému počínání, stát je ohrožen jinými svobodami.

Lidovky.cz: Proč nemůžou mít USA stejné zákony o zbraních jako Nový Zéland? Myslíte si, že se tyto poměry někdy změní?
Síla lobby kolem zbraní je v USA opravdu velká. Přesto je většina Američanů pro zpřísnění zákonů o zbraních, k tomu asi v nejbližší době nedojde. Vidím ale některé pozitivní změny, které by měly být zavedeny v nepříliš vzdálené budoucnosti, jako je omezení přístupu k určitým typům automatických nebo poloautomatických zbraní a zavazování účastníků k bezpečnému ukládání zbraní.

V porovnání s jinými zeměmi jsou to bohužel směšně malé kroky, i tak ale mohou zachránit bezpočet životů. Například stát Massachusetts má v současné době nejpřísnější zákony o bezpečném skladování zbraní v USA a zbraně jsou tam používány pouze v 9 procentech sebevražd mládeže v porovnání se 42 procenty v celých USA. I míra sebevražd je v tomto státě o 38 procent nižší, než je národní průměr.

Skutečnost, že je v současné době nezákonné, aby americké federální fondy (US Federal funds) byly využity na výzkum vlivu různých potenciálních opatření na kontrolu zbraní, se mi jeví jako obzvlášť perverzní. Nedostatek důkazů o účinnosti různých opatření je uváděn jako důvod, proč žádné neučinit.

Bohužel je prakticky nemožné studovat tuto problematiku na úrovni veřejné politiky kvůli dodatku Dickey (the Dickey Amendment), který je každoročně pozměňován od doby, co byl představen v polovině devadesátých let. Je zajímavé, že autor tohoto pozměňovacího návrhu změnil před smrtí názor a řekl, že je třeba něco udělat, aby se zabránilo stupňujícímu se počtu masových vražd a uznal, že je třeba vědeckého výzkumu. Možná, že nakonec existuje naděje.

Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.