Vůbec poprvé by v nich mohla zvítězit politická strana, která v mnoha ohledech zpochybňuje fungování dosavadního politického systému v Německu, opoziční Alternativa pro Německo (AfD).
V Braniborsku s jeho dvěma miliony voličů útočí strana na dosud dominující sociální demokraty (SPD). V Sasku, hraničícím s Českou republikou, bude záležet na rozhodnutí tří milionů voličů, jestli si udrží prvenství tamní křesťanští demokraté (CDU). V posledních týdnech podpora pro AfD trochu polevovala. Zároveň ale platí, že její stoupenci své skutečné preference často zamlčují.
S dobrými výsledky mohou v obou regionech počítat i němečtí Zelení, a to přesto, že až dosud dokázali málokde na německém východě dlouhodoběji zakotvit. Jednak jim nahrává, že veřejnost je stále ještě ovlivněna probíhajícími debatami o globálních klimatických změnách. Vedle toho ale těží i z oslabování sociálních demokratů, kteří přestávají být i v jiných částech Německa hlavní stranou na politické levici.
Jedním z velkých témat, která spojují oba regiony, je nejistota související s rozhodnutím spolkové vlády utlumit do roku 2038 těžbu hnědého uhlí a poté ho již nevyužívat k výrobě elektřiny.
V Braniborsku i Sasku zaměstnává průmysl navázaný na hnědé uhlí stále ještě tisíce lidí. Minulou středu proto kabinet kancléřky Angely Merkelové schválil pro hnědouhelné regiony finanční podporu ve výši 40 miliard eur (přes bilion korun). Má sloužit především k vytvoření pracovních míst a přilákání nových strategických investorů.
Nostalgie po komunismu
Situace Braniborska je specifická tím, že se jedná o spolkovou zemi, která se potýká s jedním zásadním kontrastem.
Na straně jedné vykazuje většina regionu velmi nízkou hustotu zalidnění, a tím pádem i slabě rozvinutou infrastrukturu. V okolí německé metropole, kterou Braniborsko obklopuje, se ale v posledních letech naopak usadili relativně movití obyvatelé dojíždějící za prací do Berlína. To má dopad i na politické preference. Jestliže obyvatelé odlehlejších částí jsou daleko víc ochotni hlasovat pro AfD, mají v okolí Berlína nadprůměrně vysokou podporu Zelení. Ti bodují hlavně požadavky na zlepšení veřejné dopravy směřující do německé metropole.
Braniborská AfD pracovala během kampaně velmi systematicky s emocemi obyvatel a nostalgií po domnělé stabilitě z dob komunistického východního Německa. „Kdo ukončil v NDR školu, uměl zpravidla číst, psát, počítat a měl solidní přehled o přírodních vědách a také ho naučili nazpaměť pár básní. To nikomu neuškodilo,“ opakuje na předvolebních mítincích spolkový předseda AfD Alexander Gauland, který dovedl před pěti lety braniborskou buňku do parlamentu.
Stále živé obavy z migrace
V Sasku naproti tomu AfD přizpůsobila svou taktiku skutečnosti, že chce porazit křesťanské demokraty. Idealizování komunismu bylo z její strany méně. O to víc se snažila bodovat slibem, že zvýší bezpečnost v ulicích.
S tím souvisela i její snaha udržet v obecném povědomí kritiku migrační politiky, protože věděla, že to je slabé místo saské CDU. Její politici se sice během uprchlické krize let 2015 a 2016 mnohokrát distancovali od přístupu celostátní vlády vedené jejich dlouholetou šéfkou Angelou Merkelovou. Zároveň ale museli zachovat určitou základní loajalitu vůči kancléřce. Ta se mimochodem i kvůli tomu volební kampaně v Sasku vůbec nezúčastnila.
Alternativa se v Sasku potýkala ještě s jiným problémem. Kvůli chybě s registrací kandidátky hrozilo, že nebude mít dost uchazečů, kteří by mohli získat poslanecká křesla. AfD vinila příslušnou volební komisi, že se snaží neférovými způsoby ovlivnit její výsledek. Nakonec jí ale komise částečně vyhověla.
