Módu po ‚mrtvých běloších‘ už Afrika nechce. Zakáže dovoz obnošeného oblečení |
Není ale sám. Také letos odstoupivší dlouholetý lídr Alžírska, prezident Abd al-Azíz Buteflika, nebyl v kondici již několik let a ani se neukazoval na veřejnosti. V době rezignace mu bylo 82 let. Ani v dubnu sesazený súdánský vůdce Umar al-Bašír není nejmladší – je mu 75. Loni v únoru pak skončil ve funkci prezident JAR Jacob Zuma (letos oslavil 77. narozeniny) a předloni odstoupil lídr Zimbabwe Robert Mugabe, který včera po mnohaměsíční léčbě v Singapuru zemřel ve věku 95 let.
Tento krátký výčet svědčí o problému, s nímž se Afrika již delší dobu potýká: velmi mladému kontinentu vládnou starci, což má vážné následky – nepochopení potřeb obyvatelstva, slabá volební účast až hrozba vzpoury proti starým pořádkům (případ Alžírska a Súdánu). Proti sobě stojí dva odlišné přístupy – úcta ke stáří a odbojné mládí. Jak napsala jedna nigerijská blogerka: „Nigérie je dnes v tomto stavu, protože našim nejstarším neříkáme, že se mýlí.“
Přes velmi mladé obyvatelstvo jsou příslušníky politických elit v mnoha afrických zemích téměř výhradně starší muži. To s sebou nese vážné následky.
„Boj staré gardy“
Právě ve dvousetmilionové Nigérii nabrala debata v posledních letech značné obrátky. Podle statistik je totiž průměrný věk v této západoafrické zemi 18,4 roku; přitom 63 procent obyvatel je mladších 25 let a jen čtyři procenta starší 60 let. Přesto o osudu této země rozhodují téměř výlučně starší muži, z nichž mnoho již dávno překročilo důchodový věk.
Nejlepším příkladem byly únorové prezidentské volby, v nichž kandidovalo celkem 73 lidí. Reálnou šanci na výhru ale měli jen dva uchazeči – 76letý Muhammadu Buhari, který mandát obhajoval, a 72letý Atiku Abubakar. Podle jedněch místních novin tak měli Nigerijci na výběr mezi „velmi starým a ještě starším“; komentátoři mluvili o „zastupitelské krizi“ a volbě, která se změnila v „boj staré gardy“. Nespokojenost se ale netýkala jen prezidentského úřadu – v parlamentu činí podíl zastupitelů mladších 35 let jen 3,7 procenta.
A podobně je to i jinde v Africe – v polovině z 54 afrických států je většina obyvatelstva mladší dvaceti let. Přesto je průměrný věk prezidentů černého kontinentu vyšší než 60 a dvanáct z nich už překročilo pětasedmdesátku. Rozdíl mezi průměrným věkem obyvatelstva a věkem lídrů je 42 let, v Evropě je to 12. Politolog David Kiwuwa z Nottinghamské univerzity si proto pokládá otázku: Je tohle hlavní příčinou faktu, že Afrika neprosperuje?
Politické mrzení a nesprávné priority
Běžte, nebo zemřete. Alžírsko vyhostilo do pouště na 13 tisíc migrantů bez jídla a vody |
Rigidní gerontokratické mocenské struktury mají mnohde nechtěné dopady. Například na důvěru v politiku: v Nigérii dosáhla volební účast v únorovém klání 35 procent – tak slabá ještě nikdy nebyla. Ve dvacetimilionové megalopoli Lagosu se voleb účastnilo jen 17 procent obyvatel. „Hlavní příčinou byl pocit, že se nic nezmění nezávisle na tom, kdo vyhraje,“ míní nigerijský politolog Remi Adekoya.
A studie to potvrzují – podle průzkumu Pew Research Center z února je podle 57 procent Nigerijců jedno, kdo volby vyhraje, protože se nic nezmění. A 62 procent si myslí, že zvolené politiky by nezajímalo, co si myslí běžní občané.
Demokracie ale nefunguje, pokud většina obyvatelstva zůstává vyloučená. Není náhodou, že počty protestů a nepokojů v afrických zemích se od přelomu tisíciletí znásobily. V Nigérii před deseti lety podle společnosti ACLED napočítali 28 protestů. Jen v minulém roce už jich ale bylo 169.
Přestárlé mocenské struktury mají vliv i na politický obsah. Mnoho mladých Afričanů má oprávněně pocit, že priority politických elit jsou v rozporu s jejich zájmy. Z předvolebních slibů pracovních míst a vzdělání se po volbách stávají prázdná slova; najednou je pro zvolené důležitější udržet si moc, rozdělit si prebendy a nezřídka obohatit sebe sama.
Například právě v Nigérii za prezidenta Buhariho putovalo do vzdělání jen sedm procent státních výdajů – o tři procenta méně než za jeho předchůdce. O krizi se mluví již dlouho – 10,5 milionu nigerijských dětí ve školním věku nikdy nebylo ve škole. To je více než v kterékoli jiné zemi na světě. O vzdělání jako základu úspěšné budoucnosti země ale prezident nechce slyšet. Minulý rok si stěžoval, že mládež je líná a chce od státu všechno zdarma.
Buhari však není jediný, kdo potřeby mladých ignoruje. Podle studie Nadace Mo Ibrahima z loňského října se kvalita vzdělávacího systému za posledních pět let zhoršila ve 27 afrických státech, tedy v celé polovině kontinentu.
Vyhrávají bohatí, ne kvalifikovaní
Příčiny jsou nasnadě. Už dlouho platí, že v Nigérii nevyhrávají volby nejlepší nápady a nejchytřejší hlavy, ale ti, kdo mají peníze a konexe. Kdo chce „nahoru“, musí být loajální k potentátům. V takovém systému jsou inovace či talent znevýhodněny. Příkladem toho je i Muhammadu Buhari. Výsledky prvního funkčního období bývalého pučisty? Byl měsíc nemocný, nigerijská ekonomika se propadla do recese, jeho volební slogan „Change“, tedy změna (okopírovaný od exprezidenta USA Baracka Obamy), se ukázal jako výsměch. Pro znovuzvolení Buhariho však bylo podstatné jediné: že je součástí houževnaté mocenské kliky, jejímž primárním cílem je zachovat sebe sama.
V dalších zemích Afriky takový scénář vedl k tomu, že prezidenti zůstávali u moci celá desetiletí. Z deseti vůdců, kteří jsou na světě ve funkci nejdéle, jich šest vládne v Africe.
Řešením problému je jak časové omezení výkonu mandátu, tak věková hranice pro jeho vykonávání. V Nigérii byl například nedávno snížen minimální věk kandidátů na prezidenta. Hlavní je ale vypořádat se se slepou úctou ke stáří – věk často v Africe znamená více než zásluhy či vědomosti. V Nigérii je více než polovina voličů mladších 35 let. Bez jejich hlasů nemůže politik jako Buhari vyhrát žádné volby.
