  |
Na rozdíl od masového vraždění v Osvětimi je zde všechno daleko primitivnější, vyrobené téměř na koleně. Plynová komora připomíná spíš cihlovou kůlnu a sloužila nejdřív k odvšivování. Až v červnu 1944 tu esesáci začali zabíjet i vězně. I krematorium překvapí tím, jak je malé. U pecí, kde definitivně skončily životní příběhy velké části z 65 tisíc zdejších obětí (táborem prošlo na 110 tisíc vězňů), leží květiny a hoří svíčky, vzduch by se dal krájet.
Zemřel Vojmír Srdečný, poslední přeživší z koncentračního tábora Sachsenhausen. Dožil se 99 let |
Tehdy sedmnáctiletý příslušník SS Bruno Dey sem přišel v srpnu 1944 a strážil vězně až do dubna 1945. A až včera, 75 let poté, stanul před soudem v Hamburku. Dnes třiadevadesátiletý stařec je obžalovaný z napomáhání k vraždám více než pěti tisíc lidí.
Kolečko ve vraždícím stroji
Protože byl v době služby v táboře Dey neplnoletý, zabývá se případem soud pro mladistvé. Bývalý dozorce se k zahájení procesu dostavil na kolečkovém křesle, v klobouku, tvář si zakrýval červenými deskami. Svou službu v táboře nepopírá. Podle listu Tagesspiegel se k batalionu SS-Totenkopfsturmbahn zajišťujícímu chod tábora a jeho mnoha poboček dostal kvůli srdeční nemoci, kvůli níž nemohl soužit u frontové jednotky.
„Co jsem mohl dělat? Pokud bych tam nebyl já, našli by si někoho jiného,“ řekl Dey novinářům německého listu Die Welt.
Přežil pochod smrti a tři koncentrační tábory. Kdo upadl, toho nacisté zastřelili, vzpomíná |
Služba u SS či v koncentračním táboře, stejně jako účast na masakrech ale nebyla podle historiků povinná: „Všechno bylo dobrovolné. Neexistuje jediný případ, kdy by byl nějaký příslušník německých ozbrojených složek popraven za to, že odmítl zabíjet Židy,“ řekl před časem autorovi článku izraelský „lovec nacistů,“ ředitel kanceláře Centra Simona Wiesenthala pro nacistické válečné zločiny Efraim Zuroff.
Všechny okolnosti teď zhodnotí soud, trvat by měl do prosince. Podle obžaloby byl Dey jedním z „ozubených koleček ve vraždícím stroji.“ Vyšetřovatelé na něj přišli teprve před několika lety, když jeho jméno objevili v archivu. V minulých desetiletích přitom řadové dozorce nikdo nestíhal, teď se činí hlavně německé soudy a snaží otevřít každý známý případ. Tamní úřady vedou 29 trestních řízení, která se týkají asi padesátky osob, jejichž totožnost je známa a mohli by být ještě naživu. Jsou mezi nimi muži i ženy.
Umírali tu i Češi
Hlídal koncentrační tábor Trawniki. Palij zemřel nepotrestán ve věku 95 let |
Loni v prosinci soud v Münsteru pozastavil proces s dalším bývalým dozorcem ze Stutthofu Johannem Rehbogenem poté, co byl pětadevadesátiletý obžalovaný hospitalizován. Výraznější zlepšení jeho zdraví a obnovení procesu se už neočekává. Pro památku obětí koncentračního tábora na břehu Baltského moře, který vznikl 2. září 1939, pouhý den po začátku druhé světové války, a existoval až do samotného konce, je však každý pokus o potrestání aktérů a pojmenování zla důležitý.
„Mezi vězni tu byla taky skupina Čechů, Židů z protektorátu, přivezli je sem z Terezína,“ říká vedoucí dokumentačního oddělení památníku ve Stutthofu Danuta Drzywa. „Většina jich zahynula, ale podrobnější statistiky o nich nemáme,“ odpovídá na otázku o jejich osudu. „Je třeba si uvědomit, že lidé tu museli vyčerpávajícím způsobem pracovat, úmrtnost byla obrovská,“ dodává.
