„Každý druhý náboj vystřelený Němci na východní frontě byl vyroben v Česku za dobrotivou německou výplatu,“ píše čtenář Sergej Kopaň v diskusi pod článkem v listu Vzgljad. Rozčiluje se, jak se Československo vůbec mohlo dostat po válce mezi vítězné země a co Češi vůbec můžou mít proti okupaci v roce 1968.
Novotný mluvil v ruské státní televizi o vlasovcích i Katyňském masakru. Po sedmi minutách s ním přerušili spojení |
Článek pojednává o starostovi Řeporyjí Pavlu Novotném (ODS), který si z ruského pohledu dovolil až příliš – plánuje postavit památník vojákům generála Andreje Vlasova a pak ještě v živém vysílání obviňuje Moskvu z lhaní a přepisování historie.
Novotný dostál své původní profesi bulvárního novináře a showmana a během vysílání předvedl širokou škálu šklebů, klepal si na čelo a známému komunistickému poslanci Leonidu Kalašnikovovi vmetl do tváře, že je opilý nebo zfetovaný.
Pavel Novotný před ruskou ambasádou.
„Nestavíme pomník Vlasovovi, ale třem stovkám vojáků Ruské osvobozenecké armády, kteří padli při osvobozování Prahy,“ řekl Novotný. Připomněl sovětské zločiny v Katyni, kde tajná policie zlikvidovala na 22 tisíc zajatých polských důstojníků a pakt Ribbentrop–Molotov, kterým si Sovětský svaz v září 1939 rozdělil s nacistickým Německem Polsko.
Po sedmi minutách televize rozhovor ukončila, podle starosty přitom na něj byla původně vyhrazena čtvrthodina. Z ruské strany padaly otevřené urážky a nadávky. „Opravdu nezařazujeme zločince, ale jde o to, že tento člověk je oficiálním představitelem státní moci,“ uvedla moderátorka na rozloučenou.
Pokud první část měla díky řeporyjskému starostovi nádech komičnosti, z druhé už mrazilo. Nakonec se diskutující sesypali jako vosy na politického analytika Andreje Nikulina. „(Češi) poznali sovětskou vládu a bolševiky, kteří jim dali kolektivizaci, represe, rozkulačování a válku s církví. Protestují ne proti Rusku a Rusům, ale proti sovětské moci,“ snažil se vysvětlit historik, zatímco moderátorka ho označila za nemocného člověka. „A teď si poslechneme (prezidenta Vladimira) Putina,“ ukončila diskusi.
Velitel Ruské osvobozenecké armády (ROA) Andrej Andrejevič Vlasov (vlevo) a státní ministr Karl Hermann Frank ve Filmklubu.
„Je to, jako když mluvíte s lidmi, kteří ve svém poblouznění odmítají zcela jasná fakta,“ shrnul pro LN Nikulin své pocity z diskuse, která podle něj nebyla nijak výjimečná. „Oponenti kompenzují vratkost a lživost svých tvrzení hlasitostí a expresivitou svého vyjadřování,“ dodal.
Podle Nikulina by stačilo, kdyby se ruská společnost přestala ztotožňovat se sovětskou minulostí. Právě na ní ale dnes stojí propaganda prezentovaná především státní televizí a diskuse typu té, v níž vystoupil Novotný, jsou jedním z jejích pilířů.
Citlivé téma kolaborantů
Vlasovci rozhodně nejsou nijak černobílé téma. Rekrutovali se ze sovětských zajatců, kteří doplatili na neschopnost vzdorovat německému útoku na začátku války, kdy se do zajetí dostaly miliony vojáků sovětské armády. To byl i osud druhé úderné armády generála Andreje Vlasova, jenž se sám dostal do německého zajetí. Začal spolupracovat s Němci a pod ideou osvobození Ruska od bolševismu se v roce 1944 pustil do formování Ruské osvobozenecké armády (ROA).
V televizní diskusi zmiňovali diskutující účast ROA na potlačení varšavského povstání, ve skutečnosti ale šlo o ruskou 29. granátnickou divizi SS, která se do ROA začlenila později. Kolaborantských jednotek však bylo větší množství a v jejich řadách sloužili jak zajatci, tak i ruští emigranti i lidé z Němci obsazených území.
ROA pak navázala těsně před koncem války styky s českým odbojem a skutečně sehrála významnou roli v pražském povstání. Pro Rusko jsou ale vlastní kolaboranti citlivým tématem a o tom svědčí i reakce na Novotného.
Na sociálních sítích se na něj snesl déšť urážek a ruští diskutéři míní, že by Češi měli projevovat vděčnost. Objevuje se množství dezinterpretací, například že sochu maršála Ivana Koněva v Praze 6 má nahradit právě Vlasov. List Vzgljad jde až na připomínku židovského původu Novotného. „Člověk nepochybuje, co by bylo s ním a jeho předky, kdyby Praha zůstala Němcům nebo vlasovcům,“ píše Vzgljad.
