Pár dní po britském odchodu z EU se život v britském Manchesteru vrátil do zajetých kolejí. Oslavy skončily, ulice se uklidily a mysl odchoduchtivých Britů se zklidnila. Na první pohled se nic v metropoli severozápadní Anglie nezměnilo. Snad jen z poznávacích značek aut je patrné, že evropská karta prohrála. Z většiny zmizel symbol spojené Evropy: tucet hvězdiček na modrém pozadí.
Britové už nejsou občany EU. Británie se probudila do nové éry, změna je zatím hlavně pocitová |
„Jsem šťastná, že celé to brexitové šílenství skončilo. Už nás to vážně unavovalo,“ říká v knihkupectví Waterstones Lindsey Hallová a přiznává, že sama volila odchod z Unie, tak jako většina obyvatel města. Svého a potažmo celobritského kroku nelituje. Naopak Češi, kterých v Británii dlouhodobě žije až sto tisíc, unijní rozvod oplakali. Ani oni ale pár dnů po brexitu žádnou změnu necítí.
„Je to, jako když se vzbudíte v den narozenin a nic se neděje,“ říká Pavla Matásková z Manchesteru, kde žije již 27 let. Podobně to podle ní mají i ostatní její čeští známí. „Změna bude samozřejmě přicházet postupně. A to někde tam vzadu v mysli začínám pociťovat,“ dodává. Otazníky podle ní visí zejména nad osudem školství. To trápí většinu českých rodičů v zemi.
„V současné době nevím, jestli dcera bude studovat za anglické školné, které platilo i pro unijní občany, nebo za částku pro občany třetích zemí, která je až trojnásobně vysoká,“ svěřila se Matásková se svými největšími obavami. Strach má i z právního vzduchoprázdna. „To máme všichni, protože vlastně nevíme, co se stane po uplynutí přechodného období. Lidé tady mohou přijít o práci, o příspěvky na děti a podobně. Zatím nám nikdo neodpověděl, co se s tím stane. Rodinnému rozpočtu to přitom často velmi pomáhá,“ zdůrazňuje.
Kromě svého zaměstnání v britské škole stojí v čele České školy v Manchesteru, která vyučuje v současné době 55 dětí z převážně českých rodin češtinu. Školu tíží zejména nejistá budoucnost unijního programu Erasmus, jehož studenti na škole často vyučují. „Možná jsem naivní nebo optimista, ale doufám, že postupně britská strana vše dostatečně vymyslí tak, aby to fungovalo,“ shrnuje s tím, že trocha uklidnění přišla i ze strany české diplomacie, tedy přímo od jejího šéfa Tomáše Petříčka (ČSSD).
Češi se kvůli brexitu nemají čeho bát. Není namířený proti cizincům, říká velvyslanec Archer |
S ministrem zahraničí se setkala minulý týden v pátek na půdě českého generálního konzulátu v Manchesteru, který si Petříček přijel obhlédnout, podpořit krajany a zjistit, jaké mají největší obavy. „Zatím máme důvěru v to, co Česká republika dohodne. Pan ministr nás ujistil, že co nevyřeší EU, to se vyřeší bilaterálně mezi Británií a Českem. Česko-britské vztahy jsou tak perfektní a tak historicky dané, že o to se nebojím,“ uzavírá Matásková.
Ona i její přátelé si již před časem požádali o status usedlíka, který obdrží bez problémů všichni ti, kdo žijí v zemi déle než pět let. Pokud žijí v Británii kratší dobu, dostanou předběžný pobytový status, který by měli mít možnost později změnit v trvalý. K registracím se doposud odhodlala ale jen zhruba třetina Čechů. Podle ministra Petříčka jde v řeči čísel prozatím o asi 33 tisíc českých občanů. „Chtěl bych vzkázat, aby nečekali na poslední možnost, která bude v polovině příštího roku, aby neváhali již nyní oslovit konzuláty, pokud třeba potřebují nové doklady, dokumenty k té registraci,“ podotkl Petříček. „Těch lidí, kteří mají třeba propadlé pasy, jsou skutečně tisíce,“ dodal. S podobnými problémy se potýkají zejména občané romské komunity, která se soustřeďuje právě v okolí Manchesteru a nedalekého Leedsu.
Studenti versus byrokracie
V jiné situaci než pracující Češi jsou univerzitní studenti. Přestože se stále neví, jak to do budoucna bude s financováním studia, hlavu si s tím příliš nelámou. V Manchesteru jich je nyní odhadem více než pět desítek. „Škola nám garantovala, že pro nás budou po celou dobu studia platit stejná pravidla, jaká byla v době nástupu. Tedy unijní,“ ubezpečuje bezmála dvacetiletá Natálie, studentka politologie a filozofie, která se netají tím, že by jednou chtěla Česko reprezentovat v evropských institucích.
O něco starší budoucí ekonom Antonín potvrzuje, že brexit se jeho studijního pobytu přímo nedotýká. „Ani od svých spolužáků jsem nikdy necítil, že by nás nějak vylučovali nebo se na nás dívali divně,“ ubezpečuje. Připouští nicméně, že mezi rodilými Brity přátele nemá. „Většinu kamarádů mám mezi mezinárodními studenty. Britové se často drží stranou,“ dodává Antonín, který spolu s dalšími českými kamarády působí ve spolku česko-slovenských studentů. Finanční podporu spolku v pátek přislíbil během neformální diskuse ministr Petříček i zvláštní zmocněnec ministerstva zahraničí pro krajany Jiří Krátký. „Přesně takovéto aktivity podporujeme. Až nám přijde od spolku žádost o podporu, budeme se jí vážně zabývat,“ řekl.
Na dění v Česku mladí studenti nezanevřeli. „Pravidelně pročítám české zpravodajské servery a zajímám se o to, co se doma děje,“ potvrzuje Petr, rovněž student managementu a ekonomie. On i jeho spolužáci slibují, že se jednou domů vrátí a budou pracovat například v nadnárodních korporacích. Připouštějí nicméně, že Česko jim jejich studia v zahraničí nijak neulehčuje a často naráží na strnulost českých úřadů.
„Házejí nám klacky pod nohy. Mám kamarádky třeba z Irska nebo Norska, kterým vláda pomáhá i finančně, a nám se předhazují jenom samé dokumenty. Svazuje nás neskutečné papírování a byrokracie. Dokonce se mi vrátil jeden dokument z Čech jen proto, že jsem ho vyplnila černou propiskou místo modrou,“ říká studentka druhého ročníku politologie Kateřina. A co naopak jednou v Česku postrádat nebudou? „Určitě počasí,“ shodují se. „A pivo a britské holky,“ uzavírá v žertu mužská část českého spolku.
