Prozatím ale nejsou důkazy, že nošení roušek jakéhokoli typu zdravými lidmi v širší komunitě je prevencí nákazy koronavirem. V lidech může navíc vznikat falešný dojem bezpečí a tendence podcenit jiná ochranná opatření.
Těm, kdo o nošení roušek rozhodují, WHO doporučuje zvážit následující:
- Smysl nošení roušek: důvod by měl být specifikován, tedy zda se mají používat pro kontrolu zdroje nemoci (u nakažených) nebo pro prevenci (u zdravých lidí).
- Vystavení nákaze: jaká je míra nákazy v populaci, do jaké míry je dotyčný v blízkém kontaktu s veřejností.
- Náchylnost dané skupiny k nákaze a komplikacím: starší lidé a ti s jinými chorobami jako kardiovaskulární nemoci, cukrovka.
- Životní podmínky dané skupiny: zda jde o hustě zalidněnou oblast, do jaké míry je tam možné dodržet odstup mezi lidmi, jaké je riziko rychlého rozšíření (tábory, slumy, autobusy).
- Proveditelnost případného nařízení: cena a dostupnost roušek.
- Typ roušky: zdravotnická versus amatérská.
WHO uznává, že nošení roušek může snížit riziko hrozící od nakažených osob, u nichž se ještě neprojevily symptomy onemocnění.
Nošení roušek má ale také rizika:
- Nákaza nesprávnou manipulací a opakovaným nošením.
- Případné dýchací problémy podle typu použité roušky.
- Falešný pocit bezpečí vedoucí k nedodržení jiných důležitých opatření jako hygiena nebo odstup.
- Odčerpání zásob a vytvoření nedostatku roušek pro profesionální zdravotníky.
Ti, kdo o nošení roušek rozhodují, musí podle WHO lidem jasně vysvětlit okolnosti, pravidla a důvody pro nošení roušek.
WHO zdůrazňuje nutnost přednostně zajistit respirátory a roušky pro profesionály ve zdravotnictví. Nebylo zjištěno, do jaké míry je účinné používat amatérské výrobky. V úvahu se musí brát:
- Množství vrstev použitého materiálu.
- Propustnost materiálu.
- Jeho odolnost proti vodě.
- Tvar a správné umístění roušky.
