Ano, protože se tím zpřehlední politická mapa, zrychlí rozhodování a ušetří nemalé množství financí. Ne, protože by tím byly postiženy zejména menší strany, po desetiletí fungující systém demokratického zastoupení by se tím nebezpečně vychýlil a demokracii nelze přepočítávat na peníze.
To jsou ve zkratce hlavní argumenty zastánců a odpůrců ústavních změn, k nimž se Italové v neděli a v pondělí mohou vyjádřit v lidovém hlasování. Klíčové změny se týkají snížení počtu poslanců a senátorů: z aktuálních 630 na 400 (v případě poslanecké sněmovny), respektive z 315 na 200 (v případě senátu). Předvolební průzkumy dlouhodobě signalizují jasnou převahu příznivců změny, přibližně v poměru 70 : 30. Pokud referendum skončí kladným výsledkem, v praxi se ústavní změny projeví při příštích parlamentních volbách.
  |
Stávající plebiscit je sice teprve čtvrtým ústavním referendem od vzniku Italské republiky (1946), nicméně podobné hlasování se konalo relativně nedávno, v prosinci 2016. Ve hře tehdy bylo vedle snížení počtu poslanců a senátorů také výrazné omezení pravomocí senátu (aktuálně mají obě komory italského parlamentu prakticky stejnou moc) a tehdejší premiér Matteo Renzi z Demokratické strany (PD) svázal s kladným výsledkem hlasování své další působení v úřadě. Plebiscit však pro předkladatele skončil drtivou porážkou – proti navrženým změnám se vyslovilo přes 59 procent zúčastněných – a Renzi záhy poté rezignoval.
Proti byly jen malé strany
Tentokrát nikdo podobným způsobem „hlavu na špalek“ nepoložil a většina významnějších politických stran zprava i zleva, od krajně pravicových partají jako Liga (Lega) či Bratři Itálie (FdI) po středolevou PD, změnu ústavy podpořila. Jen Berlusconiho Vzhůru Itálie! (FI) a také liberální Živá Itálie (IV) – založená právě Renzim a dalšími odštěpenci z PD – nedaly svým příznivcům jasné doporučení. Proti byly zejména menší a regionální strany, pro které radikální snížení počtu poslanců a senátorů znamená, že napříště už také nemusí žádné zákonodárce mít.
Bývalý italský premiér Silvio Berlusconi.
Vypsání ústavního referenda bylo součástí koaliční smlouvy mezi populistickým Hnutím pěti hvězd (M5S) a PD z loňského roku, na jejímž základě vznikla tzv. druhá Conteho vláda. Premiér Giuseppe Conte (bezpartijní) je dosud v úřadu. Případné schválení ústavních změn může být vzpruhou zejména pro M5S, které sice jako mladé hnutí v parlamentních volbách v březnu 2018 ziskem téměř 33 procent hlasů zaznamenalo famózní úspěch, od té doby však od něj zhruba polovina sympatizantů odešla.
Italské počty nejsou extrémní
Podle odhadů by státní kasa na sníženém počtu poslanců a senátorů ušetřila za jedno volební období (které teoreticky trvá pět let) 300 až 500 milionů eur, v přepočtu tedy až 13 miliard korun.
Italský parlament odhlasoval snížení zákonodárců, nyní je na řadě úprava volebního systému |
Z regionálního hlediska by se výrazně změnily poměry v senátu, který je volen podle provincií, jichž je v Itálii 20. Na redukci počtu senátorů by vydělaly ty nejméně lidnaté, jako je severní Údolí Aosta či Molise ve střední Itálii – zachovají si stávajícího jednoho, respektive dva senátory. Naopak nejlidnatější Lombardie by přišla asi o 15 senátních křesel.
Odpůrci ústavních změn namítali, že stávající počty italských zákonodárců nejsou neobvykle vysoké a že řada evropských zemí má vzhledem k počtu obyvatel poslanců a senátorů podobný počet či ještě více. A statistiky jim dávají za pravdu. Vezme-li se za základ dolní sněmovna, tak v šedesátimilionové Itálii nyní připadá na jednoho poslance necelých 100 tisíc obyvatel, tedy podobný počet jako ve srovnatelně velké Francii či Spojeném království.
