Trump opouští Bílý dům. Podívejte se na 50 nejlepších fotek z jeho prezidentské éry |
Čtyři roky Trumpovy vlády provázelo střídání úspěchů a neúspěchů. Ještě v únoru minulého roku se zdálo, že jeho znovuzvolení nic nestojí v cestě. Prezident byl právě zproštěn viny ve svém prvním impeachmentu, za zády měl fungující ekonomiku a sjednocenou Republikánskou stranu, která mu ústy lídra sněmovní menšiny Kevina McCarthyho vyslovila absolutní podporu.
Mohl se pochlubit úctyhodnými 215 úspěšně nominovanými federálními soudci a dvěma soudci Nejvyššího soudu – Neilem Gorsuchem a Brettem Kavanaughem.
Pak však udeřila pandemie koronaviru, která naprosto přeformulovala politické priority nejen ve Spojených státech, ale všude po světě. Úsloví „zdraví na prvním místě“ totiž očividně platí nejen v osobním životě, ale také ve volbách. Političtí konkurenti Trumpovi rovnou připisují na vrub statisíce amerických mrtvých. Je třeba uznat, že odcházející prezident nepatří k politikům, jejichž silnou stránkou je vyjádření soucitu či pochopení pro city druhých. O schopnosti sjednocovat ani nemluvě.
Outsideři
Donald Trump přišel před čtyřmi roky do politiky jako outsider. Povoláním developer a televizní celebrita, nikdy se netajil tím, že dává peníze všem politikům, které potřebuje.
Zároveň nebyl příliš stranicky ukotvený. Jeho příchylnost se během let střídala, a tak byl někdy registrovaným republikánem, jindy demokratem. Do Bílého domu však pronikl jako reprezentant republikánů.
V nějaké podobě se ještě vrátíme, slíbil Trump ve svém posledním prezidentském projevu |
A v touze využít prostředí, z něhož sám vyšel, bylo jeho strategií po nástupu k moci obklopení se dalšími outsidery, jako byl zakladatel serveru alternativní pravice Breitbart News Steve Bannon, jenž se stal šéfem jeho poradců. Stejně jako rodinnými příslušníky, k nimž patří Jared Kushner, který zastával roli de facto personálního šéfa Bílého domu a zároveň – k veliké nelibosti prvního ministra zahraničí Rexe Tillersona – stínového šéfa diplomacie, zejména na poli Blízkého východu.
Proti všem
Trump se těšil stabilní podpoře svých příznivců a díky republikánské většině ve Sněmovně reprezentantů i Senátu se mu podařilo prosadit historickou daňovou reformu, kterou si dokázal pokud ne naklonit, pak alespoň neutralizovat lídry byznysu a korporátní Ameriku.
SPLNIL/NESPLNIL ■ Postavení zdi: ANO ■ Nominace konzervativních soudců: ANO ■ Ekonomická prosperita: ANO ■ Reforma zdravotního pojištění: NE ■ „Zkrocení“ Číny: NE ■ Funkční vztah se spojenci: NE |
Bylo to však právě na poli mezinárodních vztahů, kde se projevovala Trumpova nezkušenost s velkou politikou. Prezident nebyl schopen pochopit systém financování NATO a měl malé porozumění pro tradiční americké spojence jako Německo, Francii či Evropskou unii jako takovou. „Evropa je přece,“ vyjádřil se opakovaně, „zrovna tak hrozná jako Čína, akorát menší.“
Symbolem této politiky „Ameriky na první místě“ je dnes již legendární snímek ze summitu G7 v kanadském La Malbaie, kde se Trump zdá jakoby v obležení německé kancléřky Merkelové a francouzského prezidenta Macrona.
  |
Zároveň bylo očividné, že si prezident mezinárodní vztahy plete s osobními. Když říkal, že „věří“ ruskému prezidentu Putinovi nebo že mu severokorejský diktátor Kim Čong-un „píše nádherné dopisy“, jako by si neuvědomoval, že podstata diplomacie je v umění přátelsky se usmívat, ale tvrdě při tom sledovat své zájmy.
Tomu lze nakonec přičíst i jeho celkové selhání ve snaze konfrontovat Čínu a zamezit tak odlivu amerických pracovních míst a krádežím intelektuálního majetku.
