O to, jak bude vypadat příští italská vláda, se hraje v těchto hodinách a dnech. Podporu různým variantám budoucího kabinetu zjišťuje prezident Sergio Mattarella, který si středou počínaje začal k sobě zvát na konzultace hlavní politické aktéry. Jednání by mohla být ukončena již v pátek.
  |
Nejnovější italská politická krize přišla nečekaně. Vyvolal ji šéf malé koaliční strany Živá Itálie (IV) a někdejší premiér Matteo Renzi, který nebyl spokojen s tím, jak Conte plánoval rozdělit peníze z tzv. koronavirového fondu EU na obnovu ekonomiky. Jedná se o obrovskou sumu peněz 209 miliard eur (v přepočtu téměř 5,5 bilionu korun).
Italští poslanci vyslovili důvěru vládě premiéra Conteho, přežití ale nemá jisté |
Conte sice minulý týden přestál hlasování o důvěře v obou komorách italského parlamentu, v Senátu se mu to ovšem podařilo jen těsně, díky senátorům IV, kteří se zdrželi hlasování. A podle všeho to byla právě tato slabá a snadno vydíratelná pozice, která jej přiměla k tomu, aby do Quirinalského paláce doručil prezidentovi svou demisi.
Většina pro Ursulu
Italská média se vesměs shodují na tom, že nejpravděpodobnější příští variantou je široká vládní koalice proevropských stran vedená opět Contem. A oprášila výraz „maggioranza Ursula“ (v překladu „většina pro Ursulu“), který použil v létě 2019 někdejší dvojnásobný italský premiér Romano Prodi v souvislosti s politickými silami, které se rozhodly podpořit německou političku Ursulu von der Leyenovou v její kandidatuře na post šéfky Evropské komise.
Před půldruhým rokem byla „většina pro Ursulu“ na evropské úrovni úspěšná a mohlo by to vyjít i teď na italské půdě, byť s poněkud jiným zabarvením. „Většina pro Ursulu“ by v Římě znamenala širokou koalici proevropských stran, jež by i nadále držela stranou krajně pravicové strany. Ty představují Liga (Lega), vedená hlasitým vládním kritikem Matteem Salvinim, a Bratři Itálie (FdI). Podle posledních průzkumů voličských preferencí mají Liga a FdI dohromady sympatie téměř třetiny Italů.
Italský premiér Conte podá v úterý demisi, jeho vláda ztratila většinu v Senátu |
Otázkou ovšem zůstává, jak široká případná proevropská koalice bude. Hlasy dvou nejsilnějších dosud vládních stran, populistického Hnutí pěti hvězd (M5S) a středolevé Demokratické strany (PD), k většině nestačí. Spekuluje se proto, že možnou třetí Conteho vládu by podpořili někteří z dosti širokého spektra nezávislých/nezařazených poslanců a senátorů. Možná i nějaká skupina odpadlíků z IV; existují totiž jasné náznaky toho, že část Renziho zákonodárců aktuální spor až tak daleko – totiž k demisi vlády – dovést nechtěla.
A pak je tu třetí vzadu: nezničitelný Silvio Berlusconi, bývalý trojnásobný italský premiér a mediální velkopodnikatel a aktuálně šéf pravicové strany Vzhůru Itálie! (FI). Přes vysoký věk a nesčetné skandály, které má za sebou, neztrácí čtyřiaosmdesátiletý Berlusconi motivaci být ještě jednou „u toho“.
Jeho strana disponuje v obou komorách dohromady velkou silou 142 zákonodárců a snadno se může stát rozhodujícím jazýčkem na vahách. Proto Berlusconi jako správný politický stratég vysílá v těchto dnech smíšené signály a zjišťuje, kam až může vyšponovat politickou cenu. Tou nejvyšší by byl tichý příslib podpory budoucích partnerů pro Berlusconiho v příštím prezidentském klání; mandát současné hlavy státu vyprší na začátku roku 2022.
Pokud by se nepodařilo nic z výše uvedeného, tak je ve hře jako nouzové řešení úřednická vláda. V této souvislosti se nejčastěji skloňuje jméno Maria Draghiho, někdejšího prezidenta Evropské centrální banky. Teoreticky může prezident i rovnou vypsat nové volby, to se však jeví jako velmi nepravděpodobné.
