‚Prince Philipa chtěly nejkrásnější ženy planety. Alžbětu okouzlil, když jí bylo čtrnáct,‘ říká novinářka
Vévoda z Edinburghu před britským parlamentem v roce 1995.
| foto: Reuters
Premium
Rozhovor
Londýn/Praha -
Úmrtí prince Philipa, manžela královny Alžběty, zarmoutilo nejen Británii, ale rovnou celý svět. Jaký vlastně byl? „Philipa osobně frustrovalo, že z jeho rozsáhlých činorodých aktivit novináři nejraději citují jeho přehmaty,“ podotýká v rozhovoru pro Lidovky.cz Anastázie Harris, novinářka žijící ve Spojeném království.
Lidovky.cz: Princ Philip nevykonával žádnou oficiální funkci, byl už velmi starý a nedávno strávil měsíc v nemocnici. Přesto jeho smrt světovou veřejnost zaskočila, hovořilo se dokonce o „ztrátě generace, která se už nikdy nevrátí“. Čím si to vysvětlujete?
Philip byl to, čemu na Moravě říkáme „real deal“. Zatímco Alžběta má jen po otci královský původ, princ se narodil na ostrově Korfu (na kuchyňském stole) v roce 1921, coby následník dánského a řeckého trůnu. Dědečka krále mu popravili, otce vinili z odpovědnosti za katastrofální výsledek řecko-tureckého konfliktu.
Rodinu zachránila anglickým králem bleskově vyslaná námořní loď (osmnáctiměsíčního Philipa evakuovali v bedýnce od pomerančů). Usadili se na předměstí Paříže. Otec rodiny zmizel s herečkou v Monte Carlu, a když bylo Philipovi osm, ztratil na pět let jakýkoliv kontakt s matkou, internovali ji v psychiatrické léčebně kvůli schizofrenii. Philipovy tři starší sestry se provdaly za nacistické důstojníky. Princ Philip proti nim pak bojoval v barvách Velké Británie coby námořní důstojník. Vyznamenal se, měl respekt mužstva i velení.
Lidovky.cz: S princeznou Alžbětou se seznámil, když byla ještě dívka. Mohl už tehdy vědět, že si dopisuje s budoucí královnou?
V admiralitě ho čekala slibná budoucnost. Tu mu překazila malá holka, zvaná Alžběta. Ve čtrnácti se beznadějně zamilovala do o pět let staršího hezkého vysportovaného prince, po němž po několik dekád šílely nejkrásnější ženy planety. Princeznu poslali v roce 1947 na dlouhou plavbu do Jižní Afriky. Ale ani toto dobrodružství ji nezchladilo, proti zatvrzelému dvoru si umíněně prosadila „nuzného uprchlíka s pochybnými nacistickými příbuznými a se způsoby námořníka“. Philipův životní příběh je bezprecedentní.
Philip a Alžběta byli oba prapravnuci královny Viktorie. Což není tak překvapivé vzhledem k tomu kolik měla dětí, a jak omezený byl počet královsky urozených jedinců v Evropě. Všichni byli nějakým způsobem příbuzní. Philipova DNA prokázala, že ostatky nalezené v Rusku skutečně patřily popravené carské rodině! Věděl dobře, s kým si píše.
Lidovky.cz: Jak se coby válečný hrdina a silný lídr vyrovnával s rolí „pouhého“ doprovodu panovnice?
Philip doslova řekl: „Byla to metoda pokus-omyl“. Neexistoval žádný precedens pro jeho roli muže v královské domácnosti v dvacátém století. Když se někoho upřímně v začátcích zeptal: „Co vlastně ode mě očekáváte?“, jenom vytřeštili oči, nikdo neměl ponětí. Alžběta rozuměla tomu, jak nemožná je jejich pozice. Nechala ho, aby odjížděl, aby se stal jedním z prvních ochránců planety. Philip jezdil elektrickým autem dekády předtím, než začaly být vůbec povědomé. Taky dokázal přesvědčit, především levicové ochránce přírody, že musejí na svou stranu dostat církev. Vysvětlil jim, že na západě skoro nikdo kněžím nenaslouchá, ale zbytek velmi lidnatého světa ano.
Anastázie Harris- Česká novinářka a spisovatelka žijící ve Spojeném království
- Dlouhodobě se věnuje tématu britské královské rodiny, vydala o ní knihy Alžběta II. – Pracující žena (Mladá fronta, 2016) a Královská revoluce: Kate a Meghan (tamtéž, 2019)
- V minulosti působila v časopisech Mladý svět a Respekt a televizi Nova. Několik let vedla časopis Cosmopolitan.
|
Lidovky.cz: Vévoda se proslavil také svými humornými poznámkami. Proč výroky, které by u jiných pobuřovaly a byly hromadně odsuzovány, vzbuzovaly u Philipa spíš sympatie?
Philipa osobně frustrovalo, že z jeho rozsáhlých činorodých aktivit novináři nejraději citují jeho přehmaty. Říkal dvě věci: „Když pořád potkáváš obyčejné lidi, nechceš být seriózní panák. Lidi potřebují rozesmát! Tisíckrát se to povede, a pak jednou šlápneš vedle a ví o tom celá planeta…“A pak: „Jsem jaký jsem, nemůžu změnit, jak si vedu. Někomu se to líbí, někoho to popuzuje. Budou si muset zvyknout…“ Většině lidem se jeho upřímný přístup líbil, byli mu ochotni odpustit výroky, které jiným neprojdou.
Lidovky.cz: Kromě občasného bonmotu se Philipovi nepřipisuje žádný zásadní skandál, což ho dost odlišuje od některých mladších členů královské rodiny. Je to jinou dobou, odlišnou výchovou, či snad bezmeznou oddaností královně?
Když byla Alžběta těhotná s Charlesem, Philip se objevil v londýnské restauraci ve společnosti vyhlášené herečky. Když vešli, bylo plno, lidi se bavili, obvyklý hlomoz… Ale když si společnost uvědomila, kdo přišel, všichni ztichli. Totální ticho. To ticho bylo tak agresivní a nesnesitelné, že Philip byl nakonec nucen se svými společníky odejít. I Philip se musel své naprosté oddanosti královně učit. Na rozdíl třeba od Charlese, Diany nebo Meghan, Philip neměl narcistní sklony. Sebe upozaďoval, upřímně se víc zajímal o ostatní lidi, a o svět vůbec.
Lidovky.cz: Jeho smrt jako by na okamžik sjednotila britskou politickou scénu – slova úcty pršela zleva i zprava, dokonce i ze Skotska, které dlouhodobě signalizuje nespokojenost se svým členstvím ve Spojeném království. Znamená to, že je monarchie „dosud živá“?
Jakmile zemře královna, dosud neotřesitelná pozice královské rodiny se změní. Je zajímavé sledovat, jak i inteligentní republikáni si uvědomují, že pokud k tomu dojde, bude to nenahraditelná ztráta. Ukázalo se, že právě Philipův – pro dvůr padesátých let skandálně moderní – přístup k monarchii je jeden ze dvou důvodů, proč tato prehistorická instituce pořád ještě existuje, pořád oslnivě pompézní a pořád chytá za srdce drtivou většinu Britů.
Tím druhým je naprostá vážnost a obětavost, s jakou mladá Alžběta přistoupila k vykonávání své role. Akční Philip trval na tom, že musejí podávat výkon. Měl bezprostřední zkušenost s tím, co se stane, když si královská rodina svůj nadýchaný „chlebík“ tvrdě nezaslouží. Když před třemi lety nakonec odešel do důchodu, byl patronem skoro osmi stovek nejrůznějších institucí.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
