Rozdíl v pojetí dress code, normy v oblékání, mezi muži a ženami podle stylistů neexistuje. Jak se tedy mají ženy oblékat, když nechtějí nosit kravatu? "Ženy na rozdíl od mužů mají přirozeně rády v oblékání zdobivost, nápad, variabilnost, pestrost a samozřejmě i množství oblečení. V podstatě se dá konstatovat, že pokud by žena nebyla omezena finančním limitem, byla by schopna na každý den mít jiné oblečení," říká stylista René Volek.
Právě proto je dress code potřebný. Vymezuje normy stylu i druhu oblečení pro každou ženu, která se určitými pravidly v dnešní době zaplavené oblečením musí řídit.
Dress code rozlišuje mezi firemním oblečením a předepsaným stylem. Firemní oblečení je spojeno u žen spíše s uniformou neboli stejnokrojem. Letuška, policistka, pracovnice pošty či dráhy má přesně danou služební výstroj, kterou respektuje.
Manažerky i všechny ostatní
Dress code předurčuje manažerkám, úřednicím, ženám v bankách a úřadech vhodnou délku sukně či šatů, správný výstřih, odhalenost ramen, malování, účes, šperky a samozřejmě všechny doplňky.
"Vesměs je respektováno pravidlo, že pracovníci zmíněných institucí jsou upraveni. Je škoda, že právě banky byly v devadesátých letech nositeli dobrého vkusu a v podstatě zakladateli dress code u nás. Bohužel usnuly na vavřínech. Dnes se již banky a úřady nepyšní "vychytanou" firemní kulturou v oblékání. Tu jednoznačně převzala bussines sféra," říká Volek.
Délka sukně by měla být těsně nad kolena. Tak zvaná lady délka se udává při sedu ženy do poloviny lýtek, připouští se i sukně nad kotníky, což už se dá zařadit ke společenské délce.
"Stále se říká, že lady délka je do poloviny lýtek. To je ale špatně, protože žena v této sukni vypadá menší a tlustší," zpochybňuje předešlé pravidlo Volek.
"Dnes se nejvíce u žen v rámci dress code setkáváme s klasickými kostýmy. Ty mohou být buď kalhotové nebo se sukní. V žádné firmě není striktně vymezeno, zda žena musí mít sukni, či kalhoty. Méně se setkáváme v rámci dress code s šaty. Pokud ano, tak se jedná o klasické pouzdrové v kombinaci se sakem. Ne každá žena si však tento typ šatů může dovolit," konstatuje Volek.
V rámci kostýmů jsou předepsány halenky. Ty jsou ale velmi nepohodlné, a proto se připouští i halenkové tričko. Podle Reného Volka se nejedná se o klasické sportovní tričko ze 100% bavlny, ale o doplněk většinou z viskózy a elastanu, popřípadě z hedvábí. S přiměřeným výstřihem.
To vše musí být završeno punčochami a uzavřenou obuví. Přitom boty musí být sladěny s kabelkou nebo kufříkem. U šperků, účesů a líčení platí, že "méně znamená více".
Nejvážnější prohřešky
Nejčastějším pochybením vůči dress code je sundávání saka ihned po příchodu na pracoviště, což neplatí jen u žen, ale obecně, tedy i u mužského pohlaví.
"Hodně se setkávám s ženami, které v letním období nenosí punčochy, což je nepřípustné, a to i bez ohledu na styl světových módních ikon," dodává rozhořčeně Rané Volek.
Kromě toho se na pracovištích děje další nepřípustná věc. Přezouvání se do jiných bot během pracovní doby. Pro většinu žen je pohyb na podpatcích velmi nepohodlný, ale i přesto je nemožné, aby ke kostýmku nosily například korkové pantofle.
K tomu všemu existuje podle Volka jedna "hanebnost", kterou skoro všechny české ženy stále nosí, igelitová taška. "Za svou praxi mám dlouhodobě vysledovanou igelitkovou mánii. Všechny ženy společně bez rozdílu pozic a pracovního zařazení a také bez rozdílu toho, zda do práce jdou pěšky, autem, metrem, tramvají či na kole, mají vždy kromě kabelky ještě igelitku. Je až neuvěřitelné, kolik česká žena přesunuje za den věcí," říká Volek. "Nevím, proč ženy nosí vždy kabelku a igelitku. Je důležité si uvědomit, že perfektnímu kostýmku a doplňkům igelitová taška spíše ubližuje," dodává.
Právě proto je dress code potřebný. Vymezuje normy stylu i druhu oblečení pro každou ženu, která se určitými pravidly v dnešní době zaplavené oblečením musí řídit.
Dress code rozlišuje mezi firemním oblečením a předepsaným stylem. Firemní oblečení je spojeno u žen spíše s uniformou neboli stejnokrojem. Letuška, policistka, pracovnice pošty či dráhy má přesně danou služební výstroj, kterou respektuje.
Manažerky i všechny ostatní
Dress code předurčuje manažerkám, úřednicím, ženám v bankách a úřadech vhodnou délku sukně či šatů, správný výstřih, odhalenost ramen, malování, účes, šperky a samozřejmě všechny doplňky.
"Vesměs je respektováno pravidlo, že pracovníci zmíněných institucí jsou upraveni. Je škoda, že právě banky byly v devadesátých letech nositeli dobrého vkusu a v podstatě zakladateli dress code u nás. Bohužel usnuly na vavřínech. Dnes se již banky a úřady nepyšní "vychytanou" firemní kulturou v oblékání. Tu jednoznačně převzala bussines sféra," říká Volek.
Délka sukně by měla být těsně nad kolena. Tak zvaná lady délka se udává při sedu ženy do poloviny lýtek, připouští se i sukně nad kotníky, což už se dá zařadit ke společenské délce.
"Stále se říká, že lady délka je do poloviny lýtek. To je ale špatně, protože žena v této sukni vypadá menší a tlustší," zpochybňuje předešlé pravidlo Volek.
"Dnes se nejvíce u žen v rámci dress code setkáváme s klasickými kostýmy. Ty mohou být buď kalhotové nebo se sukní. V žádné firmě není striktně vymezeno, zda žena musí mít sukni, či kalhoty. Méně se setkáváme v rámci dress code s šaty. Pokud ano, tak se jedná o klasické pouzdrové v kombinaci se sakem. Ne každá žena si však tento typ šatů může dovolit," konstatuje Volek.
V rámci kostýmů jsou předepsány halenky. Ty jsou ale velmi nepohodlné, a proto se připouští i halenkové tričko. Podle Reného Volka se nejedná se o klasické sportovní tričko ze 100% bavlny, ale o doplněk většinou z viskózy a elastanu, popřípadě z hedvábí. S přiměřeným výstřihem.
To vše musí být završeno punčochami a uzavřenou obuví. Přitom boty musí být sladěny s kabelkou nebo kufříkem. U šperků, účesů a líčení platí, že "méně znamená více".
Nejvážnější prohřešky
Nejčastějším pochybením vůči dress code je sundávání saka ihned po příchodu na pracoviště, což neplatí jen u žen, ale obecně, tedy i u mužského pohlaví.
"Hodně se setkávám s ženami, které v letním období nenosí punčochy, což je nepřípustné, a to i bez ohledu na styl světových módních ikon," dodává rozhořčeně Rané Volek.
Kromě toho se na pracovištích děje další nepřípustná věc. Přezouvání se do jiných bot během pracovní doby. Pro většinu žen je pohyb na podpatcích velmi nepohodlný, ale i přesto je nemožné, aby ke kostýmku nosily například korkové pantofle.
K tomu všemu existuje podle Volka jedna "hanebnost", kterou skoro všechny české ženy stále nosí, igelitová taška. "Za svou praxi mám dlouhodobě vysledovanou igelitkovou mánii. Všechny ženy společně bez rozdílu pozic a pracovního zařazení a také bez rozdílu toho, zda do práce jdou pěšky, autem, metrem, tramvají či na kole, mají vždy kromě kabelky ještě igelitku. Je až neuvěřitelné, kolik česká žena přesunuje za den věcí," říká Volek. "Nevím, proč ženy nosí vždy kabelku a igelitku. Je důležité si uvědomit, že perfektnímu kostýmku a doplňkům igelitová taška spíše ubližuje," dodává.