Zvláště, když se předseda vlády Alexis Tsipras chystal předstoupit před nově zvolené řecké poslance. V řeckém parlamentu zopakoval, že „řečtí voliči nám dali jasný mandát ukončit fiskální přísnost (austerity) a změnit politiku“.
Zpráva FT si všímá toho, že mnoho insiderů a pozorovatelů očekávalo, že po neúspěchu jednání s evropskými představiteli minulý týden se řecká rétorika zmírní. Nestalo se.
Tsipras potvrdil, co jeho strana říkala před volbami. Zastaví se privatizace, zvýší se minimální mzda, bude se bojovat s daňovými úniky bohatých (nikoli všech – poznámka autora Monitoru) a bude se omezovat vliv oligarchů (neříká se jak – p. a. M.).Tsipras navíc jasně přitvrdil v tom, že bude požadovat po Německu výplatu válečných reparací. Znělo to zkrátka jako pokračování kampaně, nikoli jako pokus přijít s nějakým kompromisem. Podle analýzy Bloombergu Řecko směřuje k jasné kolizi s věřiteli.
Podle komentátora FT Wolfganga Münchaua je situace nyní stejně kritická, jako byla v roce 2010, kdy řecká dluhová krize s plnou silou propukla. Řecko má nyní čtyři možnosti a vlastně jen pár dní na to, aby si mezi nimi vybralo.První možnost je pokračování v dohodnutém záchranném programu. To by bylo pro všechny technicky nejsnazší, kromě řecké vlády, která slíbila voličům něco jiného.
Přejmenování už ale asi nebude stačit. Z trojky se mohou stát „přátelští konzultanti“, ze škrtání se může stát „prorůstová konsolidace“. I kdyby s přemalováním souhlasil Tsipras, nemusí s ním souhlasit řecký parlament. Druhá možnost je, že ECB uvolní zisky z úroků, které na řeckém dluhu inkasovala. S tím by ale museli souhlasit evropští ministři financí.Třetí možnost je najít peníze v Rusku. Moskva signalizuje, že bude ochotna pomoci, jednalo by se ale o tak významný geopolitický zvrat, že s ním snad nepočítá ani sama řecká vláda.
Čtvrtá možnost je tisk vlastní měny, která bude platit pouze v Řecku a která poslouží financování vládních potřeb. Je to nejextrémnější varianta, první krok k tzv. grexitu.
Berthold Kohler napsal v pátečním FAZ, že pouze lidé, kteří se rozhodnou být slepí a hluší, věří Putinovi, že nedodává zbraně a vojáky ruským rebelům. Putinova největší obava je svobodná a prosperující Ukrajina, která by se mohla stát modelem pro Rusko někdy v budoucnosti. Je rozhodnut udělat z Ukrajiny nezdařený stát (failed state).
Putin chápe neochotu EU jednat jako nedostatek jednoty, slabost a nedostatek síly. Tím, že Angela Merkelová vyloučila vojenskou intervenci, oslabila svoji vlastní vyjednávací pozici.Podle serveru Eurointelligence.com jsou tu jasné paralely mezi evropskou odpovědí Putinovi a řešením krize eurozóny, resp. Řecka. EU vždy volí politiku neřešit problém, ale nechat problém, ať se vyřeší sám. Odkládá se, protahuje se a předstírá se řešení.
Principiální neochota Evropy jednat a rozhodovat je sama o sobě hlavním motorem krize. Nikdy nekončící krize eurozóny představuje vlastně tentýž mechanismus, který se projevuje i v diplomacii vůči Rusku.
