Text Ralpha Atkinse najdete ZDE |
ECB spustila kvantitativní uvolnění. Následné oslabení eura vůči dolaru se jistě čekalo, ale jeho míra přece jen předčila veškerá očekávání. Posílení dolaru dokonce způsobilo, že americký Fed de facto odložil na neurčito plánované zvýšení úrokových měr, protože silný dolar tvrdě oslabí americké exportéry a sílu amerického oživení.
Rok 2015 možná vejde do dějin právě jako rok prudkých kurzových výkyvů. Začal prudkým posílením švýcarského franku, výnosy evropských dluhopisů se přesouvají stále do negativního teritoria, švédská centrální banka také posunula úroky hlouběji do minusového pásma. Americký Fed odložil své záměry apod.
Kořeny diskrepance a nestability sahají pochopitelně hluboko do let 2008 a 2009, kdy Fed masivně uvolnil měnovou politiku, ale ECB váhala a připojila se až nyní… kdy s tímtéž Amerika skončila. „Konkurenční uvolňování“ teď běží na plné obrátky.
…
Evropská unie a USA navrhly Íránu ukončit sankce a restrikce, ale jedině v případě, že Írán akceptuje striktní limity na omezení svého nukleárního programu nejméně na celou dekádu. Írán samozřejmě musí odpojit centrifugy na obohacování uranu a umožnit inspekce tohoto odpojení na místě.
Takže je reálné, že mezinárodní finanční a bankovní systém se brzy vrátí do Íránu a íránská ropa na světový trh. Pokud se ovšem firmy do Íránu vrátí a Írán pak začne znovu „zlobit“ a smlouvy nedodržovat, bude podle analytiků velice obtížné zavádět sankce znovu. Návrat íránské ropy na trh může znamenat další snížení cen suroviny, podle analytiků nejméně o deset dolarů za barel.
…
Britský ministr financí George Osborne si ve středu ve svém projevu o rozpočtu v dolní sněmovně utahoval z Francie. Britská ekonomika prý rostla nejrychleji ze všech vyspělých ekonomik na světě a sedmkrát rychleji než Francie. Nezaměstnanost ve Francii je dvakrát vyšší než v Británii.
Jenže britský kancléř zapomněl zmínit, že obrázek není zdaleka černobílý, jakkoli se to tak z pohledu anglosaského tisku velice často jeví.
V jednom zásadním měřítku, které se týká jak konkurenceschopnosti, tak životních standardů, Francie vyniká. Produktivita práce – tedy objem výstupu na odpracovanou hodinu – je tradičně vyšší ve Francii než v Británii a mnohem rychleji roste od počátku finanční krize v roce 2008. Data ukazují, že výkon francouzského dělníka je o 13 procent vyšší než výkon britského. Britové ale pracují více hodin než Francouzi, takže když se to přepočte jako vytvořené HDP na hodinu práce, rozdíl poskočí až o 27 procent.
Za posledních dvacet let byli francouzští dělníci o dvacet procent produktivnější než jejich britští kolegové. Od roku 2008 ale britská produktivita stagnuje, zatímco francouzská vzrostla o tři procenta.
Francouzská produktivita byla vždy srovnatelná s německou a mírně nižší než americká. Problém má v tomto ohledu tedy spíše Británie, protože ze sedmi nejdůležitějších zemí světa je na tom v produktivitě hůř jenom Japonsko.
