Přihlížíme, jak politiku ničí permanentní průzkumy veřejného mínění, jak politici potřebují pro své ego každodenní potvrzení preferencí (jako mladí lidé lajkování statusů na Facebooku) i bez toho, že by byly na obzoru nějaké volby.
To samozřejmě vede k tomu, že lidé, kteří mají vizi a odvahu, jsou v politice na vymření a nahrazují je ti, kdo odezírají voličům dennodenně ze rtů.
Víme také o nástupu extrémních protievropských stran a na příkladu Německa vidíme potřebu velkokoaličního pravo-levého vládnutí rakouského typu.
To má jakýsi stabilizační a zdánlivě ukotvující a uklidňující charakter. Vzniká ale otázka, jestli to pak ještě půjde někdy jinak, jaké to bude mít dlouhodobé konsekvence a jestli to pak do budoucna nebude ještě horší.
Na blížících se britských volbách teď navíc vidíme, že v jakési bouři se nachází i jedna z kolébek demokracie, tedy Spojené království, donedávna demokracie z nejtradičnějších a v dobrém slova smyslu nejkonzervativnější z konzervativních a nejpředvídatelnější z předvídatelných.
MACHÁČEK: Afričana do rodiny. Co vy na to? |
Nejenže britskou politikou a ústavním uspořádáním pořádně zacloumala hrozba odchodu Skotska a nastávající tahanice o budoucí federální koncept a změnu ústavního uspořádání.
Koalici Britové jen těžko nesou
Navíc není zdaleka jisté, jestli je možnost odchodu Skotska zažehnána. Krom toho nad Británií jaksi visí hrozba odchodu z EU, hrozba, kterou si sama na sebe upletla.
Nyní přichází ještě jiný strašák. Britové byli zvyklí, že díky spolehlivému a prediktabilnímu systému bude vládnout jedna nebo druhá strana. V tom smyslu, že jeden vládne a druhý má odpovědnost. Nyní už mají Britové za sebou čtyři roky koaličního vládnutí konzervativců s liberálními demokraty, což leckdo také těžce trávil.
Od čtvrtka ale reálně hrozí, že se v parlamentu ocitne hned pět politických stran! Kromě tradičních labouristů a konzervativců a relativně tradičních liberálních demokratů přibude Skotská národní strana a tzv. UKIP, tedy jednoznačně protievropská, nacionální strana, i když ta posledně jmenovaná bude mít právě díky většinovému systému pouze dva členy parlamentu.
MACHÁČEK: Severský ‚Babiš‘ povládne Finsku |
Koaliční scénáře jsou zcela neodhadnutelné. Je dost možné, že Britům povládne úplně někdo jiný, než koho si vlastně demokraticky či většinově zvolili.
Možná je menšinová vláda, tedy něco na ostrovech neslýchaného, možná je tichá podpora vlády, či dokonce něco na způsob nám známé opoziční smlouvy. Jakkoli by její součástí jistě nebylo rozdělování postprivatizační kořisti výměnou za beztrestnost, i tak může pokazit až dosud spíše příkladnou kulturu vládnutí.
Možná přijdou nesplněné sliby
Relativní britská politická solidnost se vždy opírala o to, že politik jedné vládnoucí strany víceméně dělá opravdu to, co slíbil, a nemůže se na nic vymlouvat. Na žádné koalice, skryté koalice ani na ústupky v rámci hledání konsenzu, na užitečné ani na jalové kompromisy.
Nyní Britové poprvé zažijí, jak ten, kdo něco slíbí, nesplní možná skoro nic, jak je zvykem v rámci upatlaného hledání konsenzů a věčných výmluv a vyvazování se z odpovědnosti, což je vlastně definice koaličního vládnutí.
Politici se budou Angličanům bez výjimky jevit jako cynici a lháři. Otázkou je, co to vlastně udělá s britskou demokracií a stabilní politickou tradicí. Zůstane vůbec kámen na kameni? A jak to společnost na ostrovech rozkmitá a znejistí?
Českým politologům, politikům a komentátorům, kteří nás už dlouhou dobu zásobují ideou většinového systému jako receptu na politickou stabilitu, je třeba vzkázat, ať se nad sebou zamyslí.
MACHÁČEK: Makroekonomie v krizi, izolace Británie i poražení dolarem |
Úplně všechno na Skotsko svádět nelze, jakkoli si to můžeme představit tak, že zavádíme v roce 1992 v československé federaci ve volbách do Sněmovny lidu většinový systém, ale Slováci „en bloc“ volí Slovenskou národní stranu (třebaže SNS nemá se skotskými nacionalisty příliš společného).
To, co budou mít teď v Británii, na to jsme my na kontinentu většinou docela zvyklí. Angličané na to ale budou zírat, jako by jim na zahradě přistálo ufo.
Jejich výhodou je, že mají fungující právní stát a instituce pro fungování trhu a byznysu, kterými politika, doufejme, víceméně nezatřese.
Kratší verze článku přečtena včera v Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
