Čím více se bude blížit hlasování, tím větší nejistota a nedůvěra bude vládnout, a to i mezi spotřebiteli a obchodníky. Polovina britského exportu (352 miliard dolarů) směřuje na trh Evropské unie.
...
Tatáž agentura má analýzu o tom, komu mají „trhy“ věcně naslouchat ve věci Řecka. Vypadá to prý velmi zmateně. Jednu minutu řecký ministr financí Janis Varufakis pohne výnosy z dluhopisů, když řekne, že dohoda se blíží, a za chvíli německý ministr financí Wolfgang Schäuble poví pravý opak.
Článek dochází k závěru, že stačí dávat dobrý pozor, co říkají tři lidé, a ničemu jinému pozornost nevěnovat. Tito tři lidé jsou řecký premiér Alexis Tsipras, šéf ECB Mario Draghi a hlavně německá kancléřka Angela Merkelová. Merkelová se snaží smířit německou nechuť vůči pomáhání Řecku se snahou zabránit rozpadu eurozóny. Mario Draghi musí nějak dostát svému slibu, že udělá „cokoli“, aby zabránil rozpadu eurozóny, a řecký premiér chce vyhrát svůj boj a dokázat, že škrtání nikam nevede.
Především pak je jasné, že když Merkelová zrovna nic neříká, usilovně pracuje na řešení celé věci.
...
Michael O’Hanlon uvažuje na Reuters o tom, zda je Británie pro USA stále tím nejdůležitějším partnerem. Otázka je, zda může případný odchod Británie z EU vyvolat další referendum a odchod Skotska ze Spojeného království. Může být pak ohroženo více než sto let trvající britsko-americké partnerství, které prošlo dvěma světovými válkami, studenou válkou a desítkami menších konfliktů?
Odchod Skotska by podle autora zase tak velké drama neznamenal. Skotsko má jistě spoustu hradů, kultury, krásných měst, má dudy, whisky, strašidla i národní hrdost, ale přece jen pouze 5,5 milionu obyvatel.
Spolupráce mezi skotskými vojenskými jednotkami a NATO, Británií i USA může klidně pokračovat i po případném odchodu Skotska z Británie. Skotsko bude jistě spolupracovat i ve sdílení zpravodajských informací.
Pokud by NATO o vojenská zařízení ve Skotsku přece jen přišlo, jsou nahraditelná. Zařízení americké armády ve Skotsku se mohou třeba přesunout do Skandinávie. O něco složitější to je s britskými jadernými ponorkami vybavenými balistickými střelami, které všechny mají domovské přístavy ve Skotsku.
Británie ale už dávno představuje pouze skromný faktor na globální šachovnici. Podobně jako se tváří Skotsko uvnitř Spojeného království, i Británie se tváří globálně jako důležitější, než ve skutečnosti je.
Odchodem Skotska se ekonomická důležitost Británie sníží jen o deset procent, ale její geopolitický význam by se neměl přehánět. Británie sice utrácí na zbrojení nejvíce ze všech evropských členů NATO (60 miliard dolarů ročně), ale je pouze jedním z pěti klíčových amerických spojenců, kteří utrácejí mezi 40 až 80 miliardami dolarů ročně (další jsou Japonsko, Německo, Francie a Saúdská Arábie). Další země, jako Jižní Korea, Itálie, Izrael, Brazílie a Austrálie, utrácejí zhruba 20–35 miliard dolarů. Podobně jsou na tom Kanada a Kolumbie.
Británie je sice stále druhá na světě ve schopnosti rychlého přemísťování značného množství jednotek do vzdálených oblastí, není už ale významná všude na světě. Japonsko, Jižní Korea a Austrálie jsou významní spojenci USA pro Korejský poloostrov i západní Pacifik. Saúdská Arábie a Turecko jsou pro Střední východ stejně důležití jako Británie a Německo má zase důležitou roli ve vyjednávání s Putinem.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
