Takže leckdo z ekonomických historiků píše o tom, jak se odpouštěly či neodpouštěly dluhy. Český ekonom Pavel Kohout píše o tom, jak kvůli dluhům přišel o suverenitu stát Texas. Francouzský ekonom Thomas Piketty psal o tom, jak Prusko, resp. Německo nikdy neodpustilo dluhy Francii po válce z roku 1870. Americký ekonom Kenneth Rogoff upozornil, jak v 30. letech odpouštěla všem dluhy Británie. Často se píše, jak na konci 80. let oddlužily USA Latinskou Ameriku skrze tzv. Bradyho dluhopisy.
MACHÁČEK: Jak se Němcům odpouštěly dluhy |
Píše se i o tom, jak se odpouštěly dluhy Němcům po druhé světové válce nebo Polákům na počátku 90. let. Novinář Alan Cowell v listu The New York Times upozornil v pátek na další zajímavý aspekt a tím je řecký privatizační fond, který podle jeho názoru němečtí věřitelé Řecka navrhli po vzoru německé privatizační agentury Treuhand z počátku 90. let. Řecký fond či agentura sestavená po vzoru Treuhandu má prodávat řecké přístavy, letiště, energetiku apod. a má být částečně kontrolována řeckými věřiteli, což jsou jiné suverénní státy. Srovnáme-li to s českou privatizací, o které leckdo u nás dodnes spřádá hrdinské eposy, pověst východoněmecké privatizace je prý podle Cowella a článku v NYT naprosto strašná.
A to především v Německu samotném. Článek přitom cituje německé novináře. Bastian Brandau z Deutschlandfunk například napsal, že „prodej východoněmeckých aktiv se stal eldorádem pro dobrodruhy ze Západu. Provázelo ho mnoho případů defraudace, korupce a falšování účtů.“
Když agentura Treuhand začala, podniky do ní začleněné zaměstnávaly čtyři miliony lidí. Když agentura v roce 1994 skončila, měla akorát dluhy a o práci ve firmách přišly statisíce lidí. Podle dalších novinářů a expertů z bývalého východního Německa prý Treuhand pro východní Němce symbolizuje katastrofu, ponížení a všechny možné neblahé psychické konsekvence.
Většina východních Němců prý dodnes věří, že Západ souhlasil s masivním přerozdělováním do východního Německa pouze pod podmínkou, že si investoři ze Západu Německa levně koupí a vyrabují východoněmecká aktiva. Proč prý něčím takovým dnes ponižovat Řeky?
Tak nevím. Alan Cowell je sice novinářský veterán listu New York Times, ale tady píše o něčem, o čem moc neví.
To, že tolik východoněmeckých podniků zkrachovalo, nesouvisí tolik s privatizací, ale především a) s nastavením kurzu východoněmecké a západoněmecké marky, na základě kterého byly obě měny sjednoceny, a b) s tím, v jakém stavu ty podniky po čtyřiceti letech komunismu byly, jak byly podinvestované a jaká v nich byla přezaměstnanost.
O tom v článku v NYT není ani slovo.
My si o tom tady v Česku taky leccos pamatujeme. Privatizace je něco, co prostě proběhnout muselo, jakkoli to nebylo nikde v postkomunistickém světě až na výjimky nic krásného, a můžeme diskutovat pouze o míře špinavostí, které se přitom děly.
Stejně tak bude muset privatizace proběhnout i v Řecku, protože jinak Řecko ani nikdo neoddluží, ani mu nebude nikdo finančně pomáhat. Když se nelíbí Treuhand, mají v Řecku zkoušet kupony? To snad raději ani ne...
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
