Ve skutečnosti se MMF chová docela rozumně. Dává najevo, že jeho ochota (ale spíše schopnost) participovat na novém aranžmá záleží na tom, jak se přikročí k nedodělané práci. MMF chce vědět, co nový program pro Řecko udělá pro obnovu tamějšího ekonomického růstu i jaké jsou možnosti odpuštění části dluhu.
MMF má pravdu. Bez těchto podmínek bude další záchranný program jenom následovat osud svých předchůdců, kteří jen koupili čas, oddálili řešení, ale řecké ekonomice vlastně v ničem nepomohli.
Typické přitom je, že jak Řecko, tak evropští partneři MMF oceňují na námitkách MMF něco jiného a ani jedna strana není spokojena s námitkami MMF jako celkem.
MACHÁČEK: Tři roky Draghiho „udělám cokoli“ |
Bez MMF by se věřitelům z Německa, ECB i záchranných valů obtížně vysvětlovalo voličům a daňovým poplatníkům, že mají na něčem takovém participovat. A bez MMF by se také řeckému premiéru Tsiprasovi špatně vysvětlovalo, proč se má Syriza vzdát svého programu.
MMF riskuje svoji reputaci, a protože se s Řeckem již dvakrát na základě politického tlaku spálil, je správné, že nyní trvá na tom, aby záchranný plán byl analyticky a operačně lépe vybaven.
Na témže serveru si William Pesek všímá toho, v čem se může Evropa poučit z asijské krize roku 1997.Před čtrnácti lety se navíc MMF spálil s Argentinou, takže bude lepší, když se nyní poučí z vlastní historie – také kvůli tomu, aby Řecko nedopadlo jako Argentina.
Pokud srovnáváme, většina věcí je pochopitelně jinak. Řecko není solventní, ale Thajsku, Indonésii a Jižní Koreji chyběla v roce 1997 likvidita. S tím, jak v roce 1997 uprchl kapitál, měly tyto země problém splácet svůj krátkodobý dluh.
Dnešní debaty o Řecku, resp. o tom, jaká je Tsiprasova motivace, či o tom, jestli má Angela Merkelová srdce, vynechávají to podstatné: strukturální reformy.
V Jižní Koreji prý sledují řecký problém se směsicí závisti a škodolibosti. Jim prý podobnou pomoc nikdo neposkytl a to málo, co jim bylo poskytnuto, mělo mnohem přísnější podmínky. Korejská ekonomika se ale oživila mnohem rychleji.
Jižní Korea se tvrdě pustila do strukturálních reforem, přinutila velké čeboly (rodinné korporace) k větší transparentnosti a reformám, byl záhájen tvrdý boj s korupcí, vybírání daní se stalo národní obsesí a byla vyhlášena národní sbírka, která pomohla zachránit prázdnou státní pokladnu: lidé byli tehdy ochotni darovat státu i svatební prstýnky a domácí umělecké sbírky.
Deník The New York Times přinesl minulý týden rozsáhlou zpravodajskou analýzu o tom, jak se Německu podařilo prosadit v řecké krizi svou. Článek přináší řadu zajímavostí. Například že ta myšlenka, aby byl Řecku nabídnut dočasný odchod z eurozóny, která Řeky vystrašila, se nezrodila v hlavách Němců, šlo prý původně o požadavek slovinské vlády.
Článek konstatuje, že dnes v EU většina vlád od Lisabonu po Vilnius zleva doprava v zásadě nesouhlasí s použitím veřejných financí na vykrývání ekonomického cyklu. Vize přísné, na trhu založené politiky i deregulace pracovního trhu prý v Evropě vítězí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
