Podle Huga Dixona na Reuters se EU občas vydá v odpovědi na krizi kupředu. Když stávající modus operandi EU nestačí, přichází většinou ke slovu částečné sdílení suverenity.
Co se migrace týče, Německo tlačí na povinné sdílení migrantů, odpor přichází především z východních zemí. Ale v případě eura je to Německo, kdo je zdrojem odporu proti tomu, že by evropské státy snad měly něco sdílet. Když bylo navrženo společné pojištění vkladů, Němci to rázně odmítli.
Proud peněz a lidí je jistě odlišný. V případě migrace Evropa odpovídá na válku a exogenní šoky, které si sama nezpůsobila. Ale jsou tu podobnosti. Jak v případě Schengenu, tak v případě měnové unie zahájila EU symbolický projekt, aniž by byly vytvořeny nástroje na jeho řízení.
Vznik eura byl stejně tak politickou jako ekonomickou iniciativou. Při jeho zrodu se málokdo zabýval tím, jak je eurozóna vybavena proti bankovní krizi nebo jak učinit ekonomiky pružnější, aby vydržely svěrací kazajku společné měny.
Stejně tak se při vytvoření Schengenu nikdo nezabýval tím, jak silně a společně chránit vnější hranici nebo jak přerozdělovat eventuální uprchlickou vlnu.
V obou případech tu byla pravidla, jenže nefungovala. V případě eurozóny tu byly limity na dluhy a schodky, například 60 procent státního dluhu vůči HDP. Jenže průměr eurozóny je dnes 92 procent vůči HDP.
MACHÁČEK: Německo ode zdi ke zdi |
V případě migrace dublinská dohoda pravila, že země, kam migranti vstupují, je má registrovat a následně jim přidělit azyl – či nepřidělit a migranty vracet. Jenže země jako Řecko a Itálie to prostě přestaly zvládat a vracení ekonomických migrantů se také vlastně nikdy nedařilo podle pravidel, natož nyní.
Celou situaci lze řešit sdílením problémů nebo posílením národní suverenity. V případě společné měny se státy mohou rozhodnout, že očesáni budou věřitelé předlužených států, v případě migrace to může být více plotů, více zdí a konec Schengenu.
...
Gideon Rachman v článku „Krize, která hrozí rozbitím Evropské unie“ napadá v Bruselu rozšířené klišé, že EU vlastně potřebuje krize, aby se mohla progresivně rozvíjet.
Jenže současný koktejl problémů – uprchlíci, euro, hrozba britského odchodu – může EU opravdu přemoci, spíše než by ji posílil.
MACHÁČEK: Proč mají uprchlíci smartphony? |
Vůbec poprvé za několik dekád jsou ohroženy některé fundamentální věci, kterých EU dosáhla: společná měna, otevřené hranice, volný pohyb pracovní síly i všeobecně sdílený pocit, že členství v EU je tu navždy.
Ekonomický růst je slabý, část Evropy se potácí v jakési polodepresi s vysokou nezaměstnaností a neudržitelnými veřejnými financemi. Hroutící se Střední východ tlačí na Evropu stovkami tisíc uprchlíků a v Británii si zvolili ultralevicového euroskeptika šéfem Labour Party.
Dodejme, že Rachman ještě zapomněl na ukrajinskou krizi, agresivní Rusko a nezdar omezit energetickou závislost na Rusku, který nyní dokonalo Německo skrze posílení plynovodu Nord Stream.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
