Mezitím Německo prohlásilo, že pravidla nadále platí, a přidalo k nim dočasnou ochranu vlastní hranice. Maďarsko tedy je na základě smluv vysloveně povinno vnější schengenskou hranici, tedy svou hranici se Srbskem, Rumunskem a Chorvatskem, chránit a hlídat a musí ji v tuto chvíli proti nelegální migraci zajistit samo. Pokud uprchlíci prorážejí plot, má snad maďarská policie přihlížet?
Ve světových médiích se proti Maďarsku vede ostrá kampaň. Před týdnem reportéři CNN či BBC zásobili své televize reportážemi o bezcitných Maďarech a soucitných Němcích bez toho, že by v reportážích byla jediná zmínka o tom, co to je dublinská smlouva, jak funguje Schengen, kudy vede vnější hranice, či o tom, jaké jsou rozdíly v sociálních dávkách v Německu a v Maďarsku, nebo o tom, že žádní uprchlíci nechtějí v Maďarsku zůstat.
Dnes ráno probíhá totéž v bleděmodrém. Zlí Maďaři stříkají vodu a používají slzný plyn, hodní a milí Chorvaté uprchlíky vítají, říkají jim, že si mohou v klidu projít, kam chtějí, vlídně a laskavě je provádějí minovými poli. To, že Chorvatsko není členem Schengenu, se ale v reportáži nedozvíme a stejně tak ze zpravodajství nevytušíme nic o tom, co se bude dít na slovinské, případně rakouské hranici, jestli tam náhodou nečíhá nějaká překážka a jestli právě tam nevznikne nějaký limit chorvatské laskavosti.
Teprve na slovinské nebo rakouské hranici totiž dojde na lámání chleba, pokud si to Německo tedy opět náhle nerozmyslí a nevyzve partnery v Evropě k dalšímu pozastavení pravidel a jakési nové vlně humanitární flexibility.
Leč zpět k Maďarsku. Také mne znepokojuje nacionalistická a protiislámská rétorika (u nás ji známe od Miloše Zemana) nebo řeči o obraně křesťanské Evropy, obávám se ale, že ostrakizace a nálepkování Maďarů by byly úplně stejné, i kdyby tam vládla místo Orbána matka Tereza. Schengenská smlouva mluví totiž jasně: vstup do schengenského prostoru je možný pouze skrze oficiální přechody, příchozí se musí prokázat platným pasem, vízem nebo projít registrační procedurou.
Více než co jiného potřebují Maďaři – koneckonců podobně jako uprchlíci – občas vlídné slovo a vlídné zacházení, protože to nemají jednoduché a protože to jinak časem povede k tomu, že se začnou chovat jako někdo, kdo nemá co ztratit, když už je má celý svět dávno za fašisty.
(Řeči českých politiků jsou mimochodem daleko horší než projevy politiků v Maďarsku, protože Maďaři musí na rozdíl od nás opravdu něco vážného v praxi řešit.)
Třeba by mohli Němci, Rakušané nebo Češi vyslat na jih Maďarska dobrovolníky, kteří budou maďarské policii pomáhat hlídat schengenskou hranici jemně, humánně, citlivě a s lidskou tváří.
Rekordní víkend: V neděli dorazilo do Maďarska téměř 6 tisíc migrantů |
Nebo může EU vyslat na pomoc Maďarům jako pomocníky úředníky a překladatele, kteří budou pomáhat urychlovat vyřizování vstupu těch, kdo se v Maďarsku registrovat chtějí, a předvedou jim, jak rychle dokážou západní státní úředníci pracovat.
Prestižní světová média by pak mohla žádat po svých reportérech, aby se naučili zeměpis a základní evropské smlouvy.
...
Když už zde píši o evropských národech jako o malých dětech, Německo na mne působí jako dítě, které při tělocviku začalo najednou sprintovat při nácviku vytrvalostního běhu, a rychle se tedy unavilo a svůj sprint vzdalo.
Když Německo trvá na kvótách, žádá asi symbolické gesto solidarity. I Němci přece musí vědět, že prakticky to k ničemu nepovede, když všichni chtějí do Německa a nikoho nelze násilím někde držet.
Německý patos je hezký, ale jako gesto racionality by mohli Němci zase naznačit, že třeba zamýšlí snížit svoji sociální výpomoc uprchlíkům, protože teprve potom přestanou uprchlíci toužit po Německu a začnou vůbec uvažovat o Dánsku nebo České republice.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
