Každý – včetně autora těchto řádků – si do ní projektuje své úvahy a vlastní ideologické a ideové preference, ale jisti si můžeme být hlavně tím, že by Havel určitě naprostou většinu z nás alespoň v nějakém ohledu „nepříjemně“ překvapil, protože by se nevezl na žádné módní vlně. Část jeho myšlenek či připomínek by určitě provokovala každého a každému by znepříjemňovala jeho pohodlně zaběhlé myšlenkové dráhy.
Samozřejmě trochu jiná věc je, co by řekl Havel jako kriticky uvažující intelektuál, glosátor a pozorovatel a co by řekl jako prezident. Uvažujme spíše o tom prvním. Koneckonců máme už v této zemi stejně lidově voleného prezidenta. Ten místo aby jako „muž s olejničkou“ moderoval, brutálně tlačí vlastní populistickou agendu.
MACHÁČEK: Uprchlíci v Německu a minimální mzda |
Česká společnost se ve věci uprchlíků nepříjemně polarizuje, Havel by ale určitě něčím dráždil oba tábory, určitě by se nezařadil do tábora těch, kteří tvrdí, že Evropa páchá politickou sebevraždu a skončí jako kalifát, ani do tábora těch, kdo velí akceptovat německou vítací kulturu bez výhrad. Pro obě strany je totiž typické, že šmahem odsuzují ty, kdo s nimi nesouhlasí.
Jako člověk přesvědčený o silnější evropské integraci a federaci (napsal o tom bezpočet projevů a esejí) by Havel zdůrazňoval: „Ano, více Evropy, ale to už jsme měli udělat dávno.“ Dávno a včas jsme měli prodiskutovat evropské hodnoty i cíle (není to růst HDP). Havel by zdůrazňoval, že více evropské integrace nesmí znamenat více centralismu, ale všechny ty navrhované unie a společné politiky (migrační, azylová, bankovní, dluhopisová, fiskální) musí doprovázet posílení demokratické zpětné vazby a legitimity: druhá komora evropského parlamentu, evropské občanství, panevropské politické strany. Všimněme si, že Merkelová i Hollande to ve svém „Více Evropy“ stále považují za jakési nepraktické harampádí.
Jako glosátor by Havel asi trefně a vtipně tepal trapný český paradox. Země, do které žádný uprchlík nechce, země, skrze kterou nechce dokonce žádný uprchlík ani projet, řeší tuto věc jako problém číslo jedna, právě tato společnost má nejvíce vyhrocené postoje proti arabským a africkým migrantům. Stejně by se asi vysmál tomu, že zrovna Češi nejvíce poučují Německo i celou EU, co mají dělat, protože Češi jsou ze všech nejchytřejší a všemu rozumí nejlíp.
Na druhou stranu by Havel asi docela často popudil i bezvýhradné schvalovače německé vítací kultury.
Maďarskou nacionalistickou a někdy i fašoidní rétoriku by jistě odsoudil, ale nejsem si jist, že by odsoudil i pokus o dodržování pravidel či ochranu schengenského prostoru. Skutečnost, že změna německé politiky byla náhlá, neprodiskutovaná a zbrklá, by ho asi netěšila. Nový „rozpad Evropy“ na Východ a Západ by ho velmi trápil, určitě by veřejně oceňoval práci humanitárních organizací a jednotlivců.
Zeman o pojetí lidských práv: Nechci jít v Havlových stopách |
V zahraniční a bezpečnostní politice by ale Havel vystupoval jako jestřáb. Protože bombardování Islámského státu nikam nevede, asi by apeloval na svět, že se nevyhne pozemní vojenské intervenci v postižené oblasti. A pokud by navrhl poslat do boje i českou armádu, potom by si možná jaksi dovolil otevřit tabu, tedy říci a doříci i B. Tedy že Německo nemůže donekonečna jenom „vítat“, ale mělo by nasměrovat svoji zodpovědnost i jinam, emancipovat se i v jiném ohledu, tedy pomáhat řešit krizi v jejím jádru. Vojensky.
Havel by sice zdůrazňoval potřebu pomáhat, nicméně nezapomínejme, že ve svých esejích zabývajících se identitou upozorňuje třeba na to, že „Evropanem na prvním místě“ (druhá identita vystoupí do popředí) se člověk cítí třeba v arabském světě. Havel byl také velkým přítelem Izraele a možná by sdílel obavy, že nová vlna azylantů ještě vyostří zhoršující se vztahy mezi Evropskou unií a Izraelem.
