My jsme si však – stále v logickém zajetí reformní optiky 90. let – zvykli nahlížet na pravici jako na sílu nejen reformní, ale také jako na tu část politického spektra, která zdůrazňuje svobodu, individuální zodpovědnost, prosazování tržních řešení, privatizaci a otevřenost zahraničnímu kapitálu, ale hlavně omezenou roli státu a rovné podmínky pro všechny.
MACHÁČKŮV VIDEOKOMENTÁŘ: Jaký je rozdíl mezi pomocí Maďarsku a Slovinsku? |
Ve střední Evropě to ale už dávno neplatí. Vítězná strana Jarosława Kaczyńského má parlamentní většinu a bude podle všeho moci bez zábran prosadit svůj ekonomický program.
(Pro zajímavost: Financial Times mají titulek, že volby v Polsku vyhráli konzervativci, Reuters zase, že polské volby ovládli euroskeptici.)
Přestože ekonomické úspěchy Polska vycházejí z protržních reforem, dnes se Polsko od těchto politik odvrací a chce zavést jakýsi „národní socialismus“, což jistě neznamená, že bychom chtěli PiS srovnávat s NSDAP. Koneckonců termín „národní socialismus“ se zrodil za Rakouska v Čechách a za první republiky byli národní socialisté státotvornou, či dokonce „prezidentskou“ stranou, protože president Edvard Beneš do ní jako ministr zahraničí vstoupil.
Československý „národní socialismus“ bylo ale něco o dost jiného, než co je v programu Kaczyńského strany, kde by spíše pasoval termín „národovecko-křesťanský socialismus“.
PiS staví na křesťanství, podpoře rodin s dětmi, katolicismu, vlastenectví, ochraně národní identity, obavách z uprchlíků a skepsi vůči Evropské unii. Zopakujme si, co chce PiS ekonomicky. Zavést zvláštní sektorovou daň pro banky a hypermarkety, náklady konverze hypoték ve švýcarských francích do zlotých přenést na banky. Mluví se i „repolonizaci“ finančního sektoru. Bude omezena nezávislost centrální banky, protože polská centrální banka má vytvořit fond na podporu malých a středních podniků. Jsou slibovány generózní rozpočtové programy na podporu sociálně slabých.
V zásadě se jedná o prvky státního dirigismu, opsané z programu maďarského premiéra Orbána.
Co znamená vítězství tohoto ekonomického dirigismu či populismu pro celý region střední Evropy? Pro zahraniční investory? Jaký signál se tím vysílá? A je to opravdu tak vážné a nebezpečné? Poté, co si Maďarsko vyšláplo na zahraniční banky, tam koneckonců k žádné ekonomické katastrofě nedošlo. A když si vzpomeneme na situaci po volbách v ČR, chtěla ČSSD zavést sektorovou daň i u nás, ale nakonec to kvůli odporu ANO neprošlo. O tom všem budu diskutovat s ekonomy v příští Debatě JM.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.