SCHNEIDER: Ťal Zeman do živého? |
Jenomže potíž je v tom, že otřesné to je, když si uvědomíme celkový kontext. A ten kontext je, že Zeman slavil státní svátek 17. listopadu s lidmi, kteří s kalašnikovy cvičí a předvádějí tréninková videa, kde se s pomocí figurantů dopouštějí násilí na uprchlících nebo je rovnou střílí. Další kontext je, že Zeman na jižní Moravě vyzývá k ochraně státní hranice armádou. Kdyby to neříkal člověk, který v této zemi záměrně a aktivně vytváří a šíří ponurou atmosféru strachu, šlo by to pominout. Takhle to pominout nejde.
A je nad slunce jasné, že by se Zeman měl Sobotkovi veřejně omluvit.
...
Agentura Bloomberg přináší překvapivý článek o tom, jak různé ostrovní struktury zaručující anonymitu vycházejí z módy a jak globální finanční elity převádějí nyní peníze do USA.
Po letech kritiky jiných zemí za to, že umožňují bohatým Američanům vyhýbat se placení daní, se USA vynořují jako vůdčí daňová a informační oáza pro bohaté cizince. Všichni, od londýnských právních firem po švýcarské rodinné trusty, pomáhají bohatým tohoto světa přesouvat účty z Baham, Bermud a Britských Panenských ostrovů i Kajmanských ostrovů do Nevady, Wyomingu a Jižní Dakoty.
Švýcarský právník Peter A. Cotorceanu: „Je tak ironické, ne, je tak perverzní, že USA, které tolik odsuzovaly švýcarské banky, se teď staly hlavní jurisdikcí bankovního tajemství. A naráží na to, co říkal prezidentský kandidát Ross Perot v roce 1992 v narážce na dohodu o svobodném obchodě NAFTA. Perot slyšel „giant sucking sound“ (velký nacucávací zvuk), zvuk toho, jak rychle zmizí americké pracovní příležitosti v Mexiku. Stejný zvuk je prý slyšet dnes, akorát že peníze míří do Ameriky.
Banka Rothchild, po staletí tradiční evropská instituce, si například otevřela trust ve městě Reno v Nevadě jen několik metrů od velkých kasin. Švýcarské trusty zase otevírají pobočky ve městě Pierre v Jižní Dakotě. Oficiálně musí všichni „vkladatelé“ podepsat, že si počínají v souladu s daňovýmí zákony své země.
Jde také o preventivní reakci na nové směrnice OECD o větší informační otevřenosti a boji s daňovými úniky, které Američané nepodepsali.
...
John Kay se v komentáři pro FT vyjadřuje k tématu nových ludditů, tedy hnutí, které v 19. století rozbíjelo stroje v obavách ze ztrát pracovních příležitostí. Klasický londýnský taxikář nedávno autorovi řekl: „Představte si, že by tu byl Uber už dvacet let. A já bych přijel se svým černým taxíkem. Moje auto by bylo méně komfortní, zákazník by musel vyjít na ulici si na něj mávnout a stálo by to dvakrát tolik. Můj byznys skončil, přemýšlím, co dělat dál.“
Je to prý spíše neobvyklý příběh. Klasičtí taxikáři v Londýně prý spíše nadávají na etnický původ řidičů Uberu a americké korporace, které do systému investovaly.
V 19. století parlament schválil proti tehdejším ludditům možnost použití vojenské síly, a dokonce trest smrti na potlačení revolty.
Luddité dnešní doby často využívají legitimní politické prostředky. Lobby klasických taxíků si v Londýně málem vymohla, že zákazníci budou muset na Uber čekat nejméně pět minut. Starosta New Yorku Bill de Blasio s velkou finanční pomocí klasických taxislužeb. Vydavatelé protestují proti digitalizaci, hotely proti konkurenci z Airbnb. Možná se časem bude protestovat proti taxíkům bez řidiče.
Inovace si žádají veřejnou intervenci, která umožní, že nové produkty budou veřejně dostupné, a zařídí jistou kompenzaci těm, kdo na tom ztrácejí. Ale omezování konkurence jde proti procesu inovace i veřejnému zájmu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
