Zamyšlení Daaddera si přečtěte zde. Autor upozorňuje, že Putinovo „mission accomplished“ se může ukázat stejně iluzorním a krátkozrakým, jako když George W. Bush oznámil v roce 2003, že je úspěšně završena mise v Iráku.
MACHÁČEK: Normální je chodit po stropě. Jaký bude dopad ohlášených kroků ECB? |
Já bych dodal, že srovnání nesedí. Putin to nebere tak, že má za stabilitu v Sýrii zodpovědnost. Krom toho se mu hodně důležitého povedlo: navýšil migrační krizi a uvedl do pohybu další statisíce lidí.
...
Pronikavější je pohled Leonida Beršidského na Bloombergu. Ten Putinovi nevěří a v souvislosti s oznámením upozorňuje, že Putin má vždycky nějakou skrytou agendu, nějaký skrytý, druhý plán.
Za prvé nebude snadné monitorovat, do jaké míry se stáhl doopravdy, protože situace na zemi v Sýrii je nepřehledná, a stejně nikdo nikdy oficiálně nepotvrdil ani neověřil, kolik je na zemi ruského vojska a techniky.
Když se Rusům něco nebude líbit, znovu se vrátí do hry. Stejně jako se vrátili do hry na východní Ukrajině (nebo tam nikdy nepřestali být), když Putin v roce 2014 požádal dumu, aby ho zbavila pravomoci rozhodnout sám o nějaké intervenci.
Navíc se tímto oznámením potvrzuje, že Putin nikdy neměl v úmyslu útočit na pozice Islámského státu, ale pouze na pozice protiasadovských rebelů.
...
Gideon Rachman se ve Financial Times zamýšlí nad výsledky voleb do zemských sněmů v Německu a tvrdí, že německá politika „otevřených dveří“ je dnes předmětem výsměchu nacionalistů od Ruska až po Ameriku. Má to sloužit jako příklad toho, jak jsou liberální elity zcela mimo realitu. Donald Trump například řekl, že „Německo je dneska neštěstí“, a leckdo na východě EU přitakává.
MACHÁČEK: Angažovaná nenávist v Americe |
Na evropské standardy zůstal německý volič vlastně v klidu a od podílu na moci je AfD stále strašně daleko. Na to, že Německo přijalo vloni více než milion uprchlíků,je pozoruhodné, že voličská odveta byla takto slabá. Rachman tvrdí, že se ptal vysoce postaveného britského politika, jak dlouho by mohla politika otevřených dveří trvat v Británii, a dostalo se mu odpovědi „dvacet čtyři hodin“. Dokonce ani v Sasku‐Anhaltsku, kde protimigrační AfD získala nejvíc, tedy 24 procent, nelze její pozici srovnávat třeba s Národní frontou ve Francii.
Pravdou ale je, že autorita kancléřky a s ní i její politická pozice jsou stále slabší.
Dohoda s Tureckem bude asi tento týden uzavřena, ale jak se může EU spoléhat pouze na domluvu s volatilním autoritativním lídrem – a na druhou stranu: proč by měli Turci věřit tomu, že jim někdo umožní cestování do EU bez víz, když s tím tolik evropských států nesouhlasí?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
