Jejich základní problém je, že argumentují pro setrvání Británie v EU, ale měli by argumentovat pro EU jako takovou.
Po dvacet let trvající euroskeptické masáži je britské veřejné mínění zmasírované a rozdělené na dvě skupiny. Na jedné straně jsou ti, kdo EU nenávidí, na druhé ti, kdo váhavě vyzdvihují pouze argumenty ekonomické výhodnosti.
Zastánci odchodu argumentují politicky a emotivně. Někteří klidně lžou. Ať je to, jak chce, jejich poselství je jasné.
Politický argument pro setrvání v EU ale „v táboře Remain“ prakticky nezaznívá: všichni jsou přesvědčeni, že jediný argument, na který mohou Britové slyšet, apeluje na pragmatismus, počtářství a vlastní zájem. O EU nikdy nikdo nic hezkého neřekne. Musí se přece nejdřív reformovat.
Extrémní variantou je projekt Strach: je třeba Brity vystrašit, jaké hrůzy je potkají, když z EU odejdou. Jako když se varuje opilec, aby nenasedal do auta, nebo jako když se varuje dítě, aby si nehrálo se sirkami u záclony.
Čistě ekonomické argumenty „pro“ mají ale dvě slabiny. Za prvé se po roce 2008 ukázalo, že ekonomové komplexnímu světu vlastně vůbec nerozumí, a už vůbec ho neumějí předvídat. A za druhé – jak může někdo vědět, co se podaří po brexitu dojednat.
Neměla by být spíše představena nějaká vize, aby bylo zjevné, v čem je EU prospěšná?
...
Donald Trump si přestal být jistý, že po červencovém sjezdu republikánů bude podporovat jakéhokoli kandidáta, kterého sjezd vybere. V Jižní Karolíně, kde Trump vyhrál, musel ale tenhle slib dokonce předem podepsat. Teď mu hrozí, že ho delegáti z vítězného státu na sjezdu nakonec nepodpoří kvůli porušení slibu.
Jonathan Bernstein na serveru Bloombergu dokonce tvrdí, že až bude sjezd svolán, může si většina delegátů – pokud bude předseda na jejich straně – dělat, prakticky co chce. Mohou změnit pravidla, mohou uvolnit disciplínu delegátů, mohou sesadit některé delegáty a vyměnit je.
Tato nejistota tady vlastně byla vždy, ale od roku 1976 byl výsledek předem jasný, takže se to neřešilo. Pokud něco rozhodne sjezd (ten je v tu chvíli strana), není proti tomu odvolání. Soudy to nepřezkoumávají, protože do stranických věcí se nesmí plést.
Alokace delegátů v jednotlivých státech se liší od výběru delegátů. Možná delegáti nebudou hlasovat tak, jak se po nich požaduje, protože jim jejich srdce či přesvědčení bude velet jinak.
Zde je moje předpověď: červencový sjezd nakonec zvolí Teda Cruze. Trump sám kandidovat nebude, protože by ho to stálo příliš mnoho vlastních peněz. A vítězství Clintonové bude zpečetěno.
...
Mark Tluszcz v komentáři pro FT píše, že celé to velké „haló“ spojené s tzv. fintech či finančními inovacemi je možná jedna velká bublina.
Autor upozorňuje i na různé nezdary. Čínská firma Ezubao organizovala „peer to peer“ půjčování a vybrala téměř osm miliard dolarů od 900 000 investorů. 21 manažerů je teď za mřížemi.
Je to od Londýna daleko? Fintech firmy jsou nejrychleji rostoucí technologické společnosti v Londýně. Boom lze zaznamenat i v Německu. Nelze to ale zatím srovnávat se Skypem či Amazonem. Inovace je málo a nic tu není opravdu transformativního. Autor varuje, že může v případě crowdfundingu i „people to people“ půjčování dojít k prasknutí bubliny podobně, jako tomu bylo v případě nízkého segmentu hypoték před rokem 2008. Zdá se také, že mnohé firmy podvádějí v případě vytváření iluze autentické investorské poptávky.
Bývalý šéf britského finančního regulátora Asdair Turner už varoval, že až to praskne, budou klasičtí bankovní úvěráři vypadat jako géniové.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
