ZVĚŘINA: Iráčtí křesťané prchají z Česka. Nevděk, či nedorozumění - výsledek je týž |
Pokud o tom někdo pochyboval, ukázalo se, že nejdůležitější jsou ekonomické a příjmové faktory. Pokud je sociální zabezpečení pro migranty v Německu reálně řádově vyšší a pokud jsou stejně řádově vyšší i německé mzdy, nemůžeme se přece divit, že v České republice bude chtít zůstat jen málokdo (teď abstrahujme od toho, že tito Iráčané budou vráceni do české detence a pak možná do Iráku – oni to prostě chtěli zkusit a mysleli si, že jim to v atmosféře německé vítací kultury nějak projde). Zkusme si to představit každý sám na vlastní kůži – a to máme v místě, kde žijeme (na rozdíl od Iráčanů) zpravidla i nějaké kořeny. Zůstaneme doma, nebo půjdeme pryč za třikrát či čtyřikrát vyšším platem?
Tento argument pro rozhodování je přece mnohem pádnější, než jestli jsem někomu něco slíbil a jestli se mi při seznamování a rozhovorech v Iráku nějaká země jako Česká republika jevila na dálku sympatická. Pak je tu argument jazyka a školství. Není lepší se učit anglicky, německy, francouzsky nebo chodit do školy ve Skandinávii, kde umí úplně každý perfektně anglicky, než se učit češtinu, kterou si jinde v Evropě můžete strčit za klobouk?
Druhý, stejně vážný a důležitý faktor je spíše sociální či sociologický. Kromě ekonomických podmínek berou migranti v úvahu to, že někde mají příbuzné, známé, příslušníky svého kmene či rodu. Chtějí žít v Německu nebo ve Švédsku (tedy ve slušné a bohaté zemi), ale chtějí také žít v komunitě mezi svými. Takové zázemí jim Česká republika zatím nabídnout nemůže, protože tu žádné „své“ nemají a jen málokdo chce být v tomto ohledu průkopníkem.
Samozřejmě už můžeme slyšet, že Iráčané odešli proto, že je česká společnost vůči migrantům nevlídná, že prezident této země je vůči nim vysloveně sprostý a urážlivý. Každý si samozřejmě může ulevit tím a povznést se jaksi nad většinu společnosti s tím, že Češi jsou na rozdíl od něho samotného fašisti a burani a rozumní iráčtí křesťané na to včas přišli. Jenže oni by tu nezůstali ani s osvíceným prezidentem a méně xenofobní společností.
Samozřejmě vůbec nemám v úmyslu se jakkoli vysmívat iniciátorům projektu v čele s Danem Drápalem. Prostě jsme si to s dobrými úmysly vyzkoušeli, proběhla různá kulturní nedorozumění a zjistili jsme v praxi, že základní ekonomické a sociologické zákonitosti platí. I když po roce 2008 svět s překvapením zjistil, že ekonomové nevědí skoro nic, tak to, že lidé půjdou tam, kde jsou řádově vyšší platy a dávky, to (vlastně naštěstí) platí pořád.
Proč chtějí křesťanští uprchlíci do Německa? Vyčítali jim spotřebu vody, tvrdí tlumočník |
Co z toho vyplývá? Podle mého soudu by země jako Česká republika, Slovensko a Polsko měly podpořit ideu společného azylu pro celou Evropskou unii. Současná kauza s migranty z Iráku to jenom stvrzuje. Nejprve by to vypadalo tak, že by u nás nikdo být nechtěl. Jenže v souvislosti s tím, jak na Západě bude přeplněno, jak nebude pro migranty dostatek zajímavých pracovních a byznysových příležitostí, začnou pomalu, přirozeně, postupně a opatrně vystrkovat zvědavá tykadla i k nám do střední Evropy. Zjistí, že je to tady taky hezké a bezpečné, že je tu mnohem víc děr na trhu apod. Tu a tam se otevře restaurace, obchůdek nebo stánek. Tu a tam přijede skupina dělníků, kteří si najdou práci v nějaké české fabrice, a hlavně si na ně česká společnost začne pomalu, ale jistě zvykat. Bude to normální, přirozený a přitom nevyhnutelný proces a nebude to žádný umělý pilotní projekt naroubovaný do nepřipravené společnosti. Lidé si začnou vážit toho, že se tady některým migrantům líbí a že si právě tuhle zemi na čas nebo trvale vybrali k životu. Nebude to převýchova ani nějaké vynucené či silové, nedemokratické řešení, jakým byl pokus přehlasovat země EU ve věci kvót.
I na tomto příkladu si mohou v západní Evropě uvědomit, že kvóty jsou k ničemu, protože uprchlíky, kteří o České republice nic nevědí a jež by k nám někdo zkusil nějak přesadit, tu nelze přišroubovat nebo držet násilím. A vlastně je k nám nelze násilím ani přesadit.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
