Dodejme jen, že se tak potvrzuje, že toto bude jedním ze dvou tří nejdůležitějších témat letošního evropského podzimu.
Bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt napsal pro Project Syndicate článek o tom, jak chápat smíření tureckého prezidenta s ruským. O co tedy jde?
Putin de facto už ke konci pokusu o puč vyjádřil Erdoğanovi jasnou podporu, takže Erdoğanova návštěva Sankt Petěrburgu znamená jasné zakopání válečné sekery. Erdoğan se snaží Západu, který kritizuje brutální čistky po nepodařeném puči, vzkázat: Nepotřebuji vás.
V zájmu NATO jistě není, aby si Turecko a Rusko šly vzájemně po krku, na druhou stranu Erdoğan asi potřebuje spojence z NATO trochu znervóznit. Pokud by se ale rýsovalo zásadní geopolitické přeskupení, bylo by to velmi vážné. Podle Verhofstadta je to ale nepravděpodobné.
Na druhou stranu si Putin přeje oslabení NATO a kritika Západu k Erdoğanovým diktátorským manýrám po puči je voda na Putinův mlýn, stejně jako hrozba vypovězení dohody s EU o migraci.
Dalším Putinovým zájmem je, aby Turecko přestalo podporovat sunnitské rebely a postavilo se za záchranu syrského prezidenta Asada. Putin potřebuje v Sýrii jak vyhrát, tak mít ústupovou cestu.
V zájmu Turecka zase je získat zpět ruské turisty a pomoci tak turecké ekonomice. Jenže EU je pro Turecko mnohonásobně důležitější ekonomický partner.
Pro Erdoğana je zřejmým strategickým zájmem nevstupovat plně do Putinovy orbity. Historie je ale plná příkladů toho, že lídři udělali strategickou chybu.
Takže to Západ – EU i NATO – nesmí podceňovat a musí pokračovat v dialogu s Tureckem, ale zároveň odsuzovat turecký posun k autokracii.
Dodatek autora Monitoru JM: Každopádně bude zajímavé sledovat také Putinovy české příznivce. Po sestřelení ruské stíhačky najednou nemohli přijít Turecku na jméno. Co začnou říkat teď?
...
Peter Apps komentuje na Reuters obnovenou rusko-ukrajinskou tenzi. Nejdůležitější věta je na začátku článku. Putin zamýšlí či nezamýšlí eskalovat válku na Ukrajině, každopádně chce ukázat, že by mohl, kdyby chtěl.
S tím, jak se Ukrajina chystá slavit dvacet pět let nezávislosti, chce dát Putin jasně najevo, že suverenita Ukrajiny existuje jenom podle toho, co jí Moskva toleruje a dovolí.
Jsou tu ale rizika. Zatímco Rusko jistě disponuje dostatečnou vojenskou silou k rychlému poražení Ukrajiny, válka se může vždycky zamotat. Pokud se budou ukrajinské síly bránit lépe, než Moskva očekává, může to být pro Putina politicky zničující.
Většina vojenských analytiků nepočítá s tím, že by Putin chtěl obsadit jiná než rusky mluvící teritoria, i tak by ale riskoval další přitvrzení sankcí ze strany Západu.
Putin si silně přeje vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Agrese na Ukrajině by ale potvrdila vítězství Clintonové, protože by se ukázalo, že Trump nemá žádné zkušenosti se zahraniční a bezpečnostní politikou.
Na druhou stranu se může Putin pokusit využít toho, že administrativa končícího amerického prezidenta Baracka Obamy je ochablá, zaútočí nyní a uzavře nějakou dohodu s kýmkoli, kdo v USA na podzim vyhraje prezidentské volby.
