Zažili jsme to již s Václavem Havlem, ale s Věrou Čáslavskou je to opravdu extrém. Kdo projevoval o Čáslavskou opravdový zájem kromě režisérky Olgy Sommerové? To, že bydlela v navlhlém a polorozpadlém domě v Černošicích a žila dlouho takřka jako sociální případ, je jedinou skutečnou a opravdovou vizitkou této společnosti.
Osobnost jejího formátu měla mít důstojnou vilu se zahradníkem, či alespoň hezký dům. Když jí to neposkytl stát, měli se postarat obec, kraj a soucitní, zodpovědní čeští miliardáři a milionáři.
Nyní se na Facebooku půl národa dojímá, jako by mu nebyla Čáslavská a její osud celý život jedno. Máme se snad utěšovat tím, že druhá polovina tohoto národa navíc Čáslavskou uráží a zostuzuje i po smrti?
Případ číslo dvě – Babiš a Lety
Kolik mají najednou romské děti zemřelé na tyfus zastánců! Soudě podle toho, co sledujeme na sociálních sítích, je to v Letech už spoustu roků přeplněno školními zájezdy a je tam většinou hlava na hlavě a každá slušná rodina tam pravidelně alespoň jednou za pár let pokládá květiny.
Ne že by si ministr financí nezasloužil velice ostrou kritiku, koneckonců sám tvrdí, že se vyděsil tím, jak to vyznělo, ale většina těch na Facebooku nejvíce rozhněvaných v životě Lety nepoctila návštěvou a ani je to ještě nenapadlo.
Bohuslav Sobotka obvinil Babiše z náckovství, ale sám jako premiér neudělal pro odstranění vepřína vůbec nic, stejně jako každý jiný sociálnědemokratický premiér od Zemana přes Špidlu po Grosse a Paroubka.
A co se týče vyloučených lokalit, snad každý si ještě pamatuje (nebo ne?), že ministr Jiří Dienstbier před rokem a půl personálně rozvrátil agenturu pro začleňování, a podle toho to taky vypadá.
Ano – a ministr Chovanec se opravdu bytostně a srdečně zajímá o romskou problematiku a vyloučené lokality.
Češi sami o sobě většinou vědí, že jejich patos je velmi krátkodechý a konjunkturální, ale rádi si o sobě myslí, že je to přece jen lepší, než kdyby neprojevili vůbec žádný. Já už vlastně nevím.
Osobně si nejvíc vážím lidí, kteří třeba ve Šluknovském výběžku dělají kulturní a sociální práci bez nároku na slávu a pomoc od státu, jako je třeba Schrödingerův institut.
Čtenáře Monitoru JM zvu na mezinárodní konferenci o Evropě, která se koná 19. září.
