OPEC se dohodl na omezení těžby ropy. Její cena následně prudce vzrostla |
Dosud takové dohodě bránil nejmocnější člen a největší producent mezi zeměmi OPEC, tedy Saúdská Arábie. Khalid bin Abdulaziz Al Falih, tamější nový ministr energetiky, průmyslu a minerálních zdrojů, se půl roku rozhlížel a rozmýšlel, až včera rázně ukončil období, kdy se v pouštním království těžilo, co to dalo, a kdy svět, resp. jeho velká část (tedy ropný kartel), nefungoval coby kartel a provozoval volný či svobodný trh s ropou, pokud to tedy můžeme takhle nazvat.
Saúdská Arábie má nejnižší těžební náklady ze všech světových producentů (a největší zásoby), a proto až dosud vítězil názor, že i kdyby byly ceny ropy dvacet dolarů za barel, na každém barelu saúdští šejkové pořád sedm dolarů vydělají. Mezitím se jim podaří dostat na kolena světové producenty s mnohem vyššími náklady, především tedy největšího rivala Írán.
Nyní v Rijádu otočili kormidlo o 180 stupňů. Ztratili zkrátka trpělivost a přestali čekat, že by snad ceny mohly začít stoupat tak nějak samy od sebe. Důvodem je asi nejvyšší rozpočtový schodek v historii země a největší mezi 20 nejvyspělejšími ekonomikami světa. Království muselo nedávno například zpozdit svůj pokus vydat poprvé v historii státní dluhopisy.
Kongres přehlasoval Obamu. Rodiny obětí 11. září mohou žalovat Saúdskou Arábii |
Po včerejším hlasování v americkém Senátu, který přehlasoval veto prezidenta Obamy, navíc Saúdská Arábie čelí hrozbě nákladné žaloby od Američanů za svou „roli“ v útocích z 11. září 2001, kdy většina teroristů měla saúdskoarabské občanství.
Zde malá odbočka. Můžeme jen spekulovat, jaké jsou také ve hře politické a geopolitické důvody. Zasedání OPEC se zrovna konalo v Alžíru, jenže OPEC svým způsobem jedná skoro pořád, takže nějaká saúdská reakce na rozhodnutí amerického Senátu patrně přijde. Zvláště když Rijád dal najevo, že schválení amerického zákona umožňujícího žádat odškodnění po saúdské vládě bude mít ekonomické konsekvence.
Každopádně zhoršení vztahů mezi důležitými „spojenci“ – tedy Washingtonem a Rijádem – je od této chvíle realitou. Na druhou stranu svět už je jinde než před lety a USA už nejsou na saúdské ropě závislé. Jsou energeticky soběstačnou zemí. Američanům jistě nevadilo, že nízké ceny ropy oslabují ruskou ekonomiku více než protiruské sankce. Pro Saúdy ale tato motivace (či pomoc spojenci) nikdy nebyla tím hlavním geopolitickým faktorem. Důležitější pro ně byla vždy snaha poškodit nízkými cenami Írán (případně americké nové producenty). To však neznamená, že ruská karta ve hře vůbec nikdy nebyla.
Druhá otázka je, jestli je ekonomicky oslabené Rusko méně agresivní a nebezpečné. Na příkladu Sýrie a Aleppa vidíme, že asi ne, zvláště když Rusové s nepříliš velkými náklady svých přesně mířených vojenských akcí vědí, co chtějí – posílit Asada, zhoršovat humanitární katastrofu a posílat další uprchlíky do Evropy. Na příkladu východní Ukrajiny, kde Rusko de facto prohrálo, vidíme, že náklady na vedení války byly při nízkých cenách ropy pro ruský státní rozpočet příliš velké, ale jasné moc nebyly ani ruské cíle. Ukrajinský národ se mezitím jasně etabloval a Rusku už se nikdy bez boje nevzdá.
Ale zpět k ekonomickým následkům omezení těžby ropy a k potenciálu růstu cen o deset až dvacet dolarů za barel. Státy jako Venezuela přestanou bankrotovat. Američtí břidlicoví a pískoví těžaři hned začnou zase investovat a otevírat nové vrty. Mimochodem americkým ropným firmám všeho druhu začaly od rána prudce růst akcie. Na druhou stranu mohou podle některých analytiků drastické investiční škrty, ke kterým došlo v uplynulých dvou letech v americkém novém ropném sektoru, způsobovat propady nabídky ještě v příštích pěti letech. Uvidíme.
A co se Ruska týče, pak v jeho případě je podstatné, zda jako nečlen OPEC také omezí těžbu, nebo bude naopak pumpovat černé zlato, co to půjde.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
