Vypadá to, že si leckdo plete stát s agenturou na přijímání uprchlíků. V Americe se v posledních dnech nemluví o ničem jiném. Nedějí se snad tísícinásobně horší a nebezpečnější věci na světě od Sýrie po severní Afriku? Nebo Trumpovo odvolání „neposlušné“ federální žalobkyně Sally Q. Yatesové, která „odvážně“ kritizovala jeho migrační dekret. Vždyť by jí stejně o pár dní později vypršel termín a musela by ve funkci skončit tak jako tak.
Trumpovu dekretu třeba takřka všichni kritici říkají „zákaz muslimů“, i když i malé dítě chápe, že to žádný „zákaz muslimů“ není, když se netýká Indonésie, Bangladéše, Pákistánu, Egypta a dalších zemí, kde žije nejvíce muslimů z té nejméně miliardy a půl lidí na celé zeměkouli.
Trumpovi odpůrci ještě nepochopili, že to všechno dělá Trump schválně: rychlost, kterou vyexpedovává příkazy, nominace a rozhodnutí, vede k tomu, že jeden „skandál“ překrývá okamžitě druhý a paměť stále rozzlobenějších aktivistů pak trvá sotva pár dní. O zdi na hranici s Mexikem už nikdo nemluví, zrušení Obamacare už je zapomenuto, „přežité NATO“ už nikoho nezajímá, teď všichni šílí ze „zákazu muslimů“, za pár dní se bude řešit něco jiného.
Že Trumpovi kritici vypadají jako posedlí, hysteričtí, zaslepení kampaní, bez schopnosti kritického myšlení a rozlišování mezi podstatným a nepodstatným (mimochodem jedna z definic inteligence), je bohužel přesně to, co Trump ke svému úspěchu potřebuje.
...
Fenomén Trump podle mého soudu skvěle pojmenoval redakční editorial středečních Financial Times. „Je tím, čím říkal, že je. Nepřítelem svobodného obchodu, imigrace, regulace, potratů, obráncem spalování fosilních paliv a zastáncem toho, aby se používalo mučení. Vyhrál volby na základě těchto názorů a to, že je energicky prosazuje, odpovídá těmto názorům – je to proto legitimní.“
Exekutivní příkazy či dekrety, které Trump zatím podepsal, jsou dočasné, vyžadují financování Kongresu a postupnou proměnu v normální legislativu. Zatím to ale nevypadá, že by se proti tomu – vyjma mučení – chtěl americký Kongres stavět. Jistý odpor lze čekat ze strany justice, ochrany ústavy apod.
Nezapomínejme, že prezident Obama také podepisoval exekutivní příkazy, například hned na začátku svého osmiletého prezidentování podepsal dekret o zrušení americké věznice na základně v Guantánamu a tu věznici se nakonec nepodařilo zlikvidovat dodnes. Trump bude asi v tomto ohledu o dost razantnější a úspěšnější, jen nevíme o kolik.
Pokud se Trump zatím jeví jako člověk, který bude transparentně, razantně, či dokonce tvrdohlavě prosazovat vše, co slíbil nebo o čem mluvil, jako člověk, který nechce nikdy zařazovat zpátečku, musíme brát bohužel stejně vážně jeho názory na Putina, protiruské sankce, „přežité“ NATO i na Evropskou unii. Zde snad můžeme počítat s razantnějším odporem ze strany Kongresu, armády a profesionální diplomacie, ale spoléhat se na to moc nemůžeme.
Autor je předsedou správní rady IPPS Institut pro politiku a společnost.
