Samozřejmě Trump důrazně požádal Stoltenberga, aby vysvětlil členům Aliance, že musí plnit své závazky. Je to lepší než dva týdny stará společná tiskovka s britskou premiérkou Theresou Mayovou, kdy ona pravila – „pan prezident v našem společném rozhovoru vyjádřil NATO stoprocentní podporu, že, pane prezidente“ – a on stál vedle a mlčel.
Trump také vyjádřil zájem zasadit se o mír na Ukrajině. Jak, to nevíme.
Na druhou stranu o víkendu Trump zopakoval, že vůči Putinovi „má respekt“, ale netuší,„jestli s ním vyjde“. Úctu prý chová k mnoha lidem. V odpovědi na poznámku moderátora, že je Putin „zabiják“, Trump řekl: „A myslíte, že naše země je nevinná? Imy máme hodně zabijáků.“ Teď si už pár hodin celá Amerika láme hlavu, co tím chtěl vlastně Trump říci nebo naznačit.
Pravdou zatím zůstává, že na rozdíl od premiéra Austrálie, mexického prezidenta či německé kancléřky Merkelové se o Putinovi Trump dosud vyjadřuje opravdu s úctou.
...
Financial Times upozorňují, že ekonomika eurozóny tiše a nenápadně předstihla z hlediska dynamiky růstu tu americkou. Eurozóna roste již čtrnáct čtvrtletí za sebou a nezaměstnanost se drží v jednomístných číslech (single digits). Prudce to kontrastuje s všeobecnou pověstí eurozóny, kdy se má za to, že je prostorem stagnace, sklerózy a špatných výsledků.
Podle všeho se Evropa skutečně utápí v přílišném pesimismu. Nedaří se jenom Německu a severským zemím, ale Španělsko vzrostlo vloni o 3,1 procenta a roste i mnohými tolik odepisovaná Francie. Šok z brexitu – jak leckdo očekával – eurozóna nezažívá (stejně jako ho nezažívá Británie). Tzv. kvantitativní uvolňování ECB konečně zabírá. V roce 2016 rostla eurozóna (+1,7 procenta) rychleji než USA (+1,6 procenta).
Proč je image eurozóny tak nezaslouženě špatná? Zde jsou poznámky autora Monitoru JM:
1. Stále se – a je to logické – píše o výsledcích jednotlivých zemí. Eurozóna není žádný státní útvar. A protože svět je takový, že novináři píší o špatných zprávách, píšese o Itálii, Řecku, Portugalsku a nezaměstnanosti ve Francii.
2. Problémy Itálie jsou opravdu vážné, mohou skončit odchodem země z eurozóny. Bankovní sektor v Evropě není dostatečně kapitálově silný.
3. USA teď nějakou dobu asi opravdu porostou rychleji. Dostaví se efekt očekávaného snižování daní a deregulací.
...
Wolfgang Münchau ve FT konstatuje, že když Trumpův zmocněnec a poradce pro obchod konstatuje, že Německo manipuluje kurzem měny, zase takový nesmysl to není. Německá posedlost rozpočtovými a obchodními přebytky je Münchauovo oblíbenétéma. V Německu bohužel nelze čekat, že by Angela Merkelová v tomto ohledu zaujala před volbami měkčí postoj. Pro pravici je to stejně nedotknutelné téma jako vyšší přerozdělování směrem na jih eurozóny. Změnu by mohla přinést pouze rudo-červeno-zelená koalice, nicméně německý ústavní dodatek o vyrovnaných rozpočtech prosadila i SPD.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
