Rostowski to vysvětluje na příkladu EU. Z konvenčního geostrategického pohledu je EU přece vlastně docela levná extenze americké politické a vojenské moci. Díky NATO, které je vůči Rusku vojensky nadřazené, je rolí EU fungovat jako bariéra pro ruskou expanzi. Díky tomu se USA vyhnou možnosti „horké války“ s Ruskem. EU – dohromady s Japonskem – je ekonomický a vojenský spojenec, jehož přátelství dovoluje Američanům mluvit za „širší mezinárodní komunitu“.
Přes to všechno je patrně Trumpovým a Bannonovým záměrem oslabit, destabilizovat a nakonec rozebrat Evropskou unii. Jinak než ideologií Trumpovo otevřené nepřátelství k EU vysvětlit nejde. Trump například vybral Teda Mallocha, obskurního profesora ekonomie z anglické univerzity v Readingu, coby ambasadora v EU. Malloch vyjádřil přání spekulovat na rozpad eurozóny a sám Trump se ptal Donalda Tuska, „která další země po Británii opustí EU“.
Rostowski je přesvědčen, že kdyby Trump padl nebo byl sesazen, Bannon bude dále budovat globální ideologické hnutí a Trump mu pak případně poslouží jako vhodný vůdce-mučedník.
...
Riziková prémie u dluhopisů jednotlivých zemí eurozóny začala opět narůstat. Otázkou je, proč se tak děje, když z ekonomiky eurozóny přicházejí teď převážně vynikající zprávy, především ohledně růstu a poklesu nezaměstnanosti. Potíž je v tom, že lepší ekonomická čísla se rychle nepromítnou do změny politické nálady a celkové výsledky eurozóny občané jednotlivých zemí EU moc nesledují.
Co tedy trhy zneklidňuje? Marine Le Penová přitvrdila ohledně frexitu, nezaměstnanost zůstává vysoká mezi mladými lidmi. Devět let ekonomické nestability pohnojilo půdu pro nacionalisty a jedno cyklické oživení s tím moc neudělá, navíc motivy pro nacionalistická hnutí nejsou primárně politické.
A to můžeme ještě přidat právě Trumpovy nevraživé výroky na adresu EU nebo to, že v Americe si zvolili Trumpa také až devět let po finanční krizi, ze které se ještě Amerika dostala docela rychle. Pořádná vzpoura voličů ale přišla až teď.
...
Na serveru Bloombergu se věnují chystané deregulaci amerických bank, které budou potřebovat ke svým expanzím méně předepsaného kapitálu. Evropské banky a vlády nebudou schopny adekvátně reagovat, a evropské banky tak budou ztrácet svůj podíl na globálním trhu.
Podle autora sloupku Marka Gilberta je ironií, že ke zpřísnění regulace došlo v důsledku americké hypoteční a finanční krize, a přitom to bude Amerika, kdo se z této regulace rychleji vymaní. Taktéž na Bloombergu konstatuje Mario Draghi, předseda ECB, že uvolnění postkrizových regulatorních pravidel pro banky je „to poslední, co potřebujeme“. Mohl by se opakovat vznik podmínek, které finanční krizi 2008 způsobily.
...
The New York Times mají dlouhý článek o tom, co se připravuje za oponou německé politiky, jestli Německo chystá nějaký plán B pro případ, že by ztratilo USA jako spojence nebo garanta evropské bezpečnosti. Zatím nic srozumitelného nevymysleli, a kdyby vymysleli, bojí se, že by to Trumpa rozzlobilo a od Evropy ještě více odtáhlo.
Autor je předsedou správní rady IPPS Institut pro politiku a společnost.
