Na jedné straně jsou vzdělané městské elity, které si osvojily duální liberalismus ekonomického rozvoje a větších sociálních svobod. A na druhé straně jsou ti, kteří mají pocit, že oni zrovna z té liberalizace moc nemají, a cítí se zapomenuti a vykořeněni důsledky toho všeho. Goodhart ty skupiny označil za „Anywheres“ a „Somewheres“, já si dovoluji přeložit jako „Kdekolivci“ a „Odněkudové“ (možná by se snad dalo ještě říci „někdeové“).
Peter Larsen na Reuters knihu recenzuje a tvrdí, že rozdělit 65milionovou společnost na dvě kategorie nutně vede k přílišné generalizaci. A hlasování o brexitu to dokonce popírá. Tak například skotští nacionalisté, kteří odmítají autoritu britské politiky, dávají přednost setrvání v EU. A mnoho nadšenců pro svobodný obchod nemá zase rádo regulace z Bruselu a hlasovalo pro brexit.
Goodhart zdůrazňuje, že většina Britů je méně geograficky mobilních, méně ochotných akceptovat diverzitu a více zneklidněných nerovností než politické a byrokratické elity, které za ni rozhodují.
Goodhart se netají se svým názorem. „Lepší globalizace“ je podle něj možná a lepší je světový pořádek založený na spolupráci odněkudovských národních států než na velkém supranárodním kdekoliv.
Dodejme, že goodhartovské dělení se dá aplikovat prakticky na každou společnost v dnešní Evropě či západním světě. A za zjednodušující rozdělení společnosti na dvě skupiny nemůže autor, ale otázka „ano–ne“ v referendu, se kterou vše souvisí, anebo volba toho či onoho, která polarizuje společnost.
Pokud se kdekolivcům nelíbí, že mohou s odpůrci změn prohrát, musí dosáhnout větší vlastní volební účasti anebo přesvědčit odněkudovce, aby změnili názor. K tomu je ale třeba s nimi mluvit a zajímat se o ně, a ne je odsuzovat a plácat se po rameni, jako se pořád děje.
...
Wolfgang Münchau se ve Financial Times zabývá tím, jak dostat Británii zpátky do EU, což je poněkud absurdní otázka, když britská vláda zrovna spustila oficiálně brexit.
Autor vyzývá odpůrce brexitu, aby se přestali rozčilovat, že lidé podlehli lžím šířeným táborem, který prosazoval odchod Británie z EU. Ekonomické argumenty je zkrátka třeba přestat používat. Temné scénáře a prognózy se nesplnily, což se odráží na optimismu investorů. Ti se sice mohou často mýlit, ale k žádnému krachu ve vývoji očekávání nedošlo, jak je vidět na pozitivním vývoji britských akciových trhů. A i kdyby britská ekonomika v budoucnosti zpomalila, efekt brexitu nepůjde analyticky izolovat. Odpůrcům brexitu Münchau radí, aby brali příště své oponenty vážně. Ne každý, kdo volil Trumpa nebo brexit, je idiot. Ve skutečnosti – píše Münchau - vás, odpůrce brexitu, zastánci brexitu přechytračili dvakrát. V kampani – a teď znova.
Takže kdo se chce někdy v budoucnu vrátit do EU, musí se připravit, že EU už bude jiná: s eurem, Schengenem, žádné výjimky ani rabaty ze společného rozpočtu. Zabývejte se občanem, identitou, hodnotami, a nikoli byznysovým nebo ekonomickým cvičením.
Tábor pro setrvání v EU se odmítal zabývat „nesmyslnými řečmi o identitě“ a soustředil se „pragmaticky“ na ekonomiku a byznys. Jestli se nějaká budoucí kampaň pro návrat do EU podaří, je nejisté, ale argumenty už musí být jiné než ty o společném trhu nebo o relokaci nějaké banky do Frankfurtu.
...
Think tank jménem Evropský výbor pro zahraniční vztahy uveřejnil článek Anny Aratunyuanové, podle kterého mohou protesty organizované v Rusku aktivistou Alexandrem Navalným představovat začátek konce Putinova režimu. Důležité je, že nešlo o protesty zaměřené proti Putinovi, ale proti premiérovi Dmitriji Medveděvovi a jeho korupčnímu chování, hromadění luxusního majetku a zneužívání fondů. Nedemonstrovalo se pouze v Moskvě a Sankt Petěrburgu, ale také v jiných městech. Protesty byly nebývale dobře zorganizované. Téma korupce v ruské společnosti rezonuje.
Navalnyj není ani populista, ani prozápadní liberál, ale zaměřením na korupci odhalil citlivý bod putinovského režimu.
...
John Lloyd na Reuters jde v rámci kremlologie ještě o kus dál. Putin bude muset přemýšlet, zda obětovat Medveděva. Pravděpodobným kandidátem bude Alexej Kudrin, ministr financí mezi roky 2000 a 2011, člověk, který má zásluhu na tom, že Rusko ukládalo velkou část ropných zisků do stabilizačního fondu, který zase pomáhal překlenout krizi posledních let.
I když je Kudrin Putinovým přítelem, je to v zásadě ekonomický reformátor a pragmatik, který představuje naději pro ruský byznys i zahraničí, včetně USA. Je prý pro svobodnější politiku i aktivnější občanskou společnost v Rusku.
Americký prezident Donald Trump je nyní pod tlakem kvůli podezřelým kontaktům jeho týmu na Rusko během kampaně. Pokud se má povést reset vztahů s Ruskem, bude muset udělat nějaký vstřícný krok i Rusko. Jmenování probyznysového reformátora předsedou vlády je možnost.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
