Rachman konstatuje, že Trumpův postup chválí liberální či levicoví komentátoři, republikánští pravicoví jestřábi i velvyslanci všech spojeneckých zemí. Uspokojen je hlavně zahraničněpolitický establishment ve Washingtonu.
Někdo je rád, že je americký světový četník znovu u kormidla, jiní zdůrazňují, že reakce na použití chemických zbraní – zvláště vůči civilistům – byla jediná správná apod..
Přichází i jakási úleva, že Trump už se nejeví jako izolacionista, že je schopen se postavit ruským zájmům a tak dále. Článek ve Financial Times pokračuje už poměrně známým výčtem toho, co všechno ze svých slibů a představ už Trump odpískal.
Rachman ale v závěru textu vybízí k opatrnosti s nadšenými závěry. Za prvé se bojí, že až Trump – jako prezident posedlý průzkumy – pochopí, jak vojenské intervence zvyšují prezidentům popularitu, může být v pokušení to dobrodružně opakovat v mnohem riskantnějším měřítku. Za druhé je nebezpečné, že když Trump během 24 hodin změní názor na Asada, může ho během 24 hodin změnit prakticky na cokoli. A za třetí není jasné, jestli Trump promýšlel další americké kroky a tahy po raketovém útoku.
Obezřetnost je vždy namístě, leč dovolím si k Rachmanovi několik připomínek. Za prvé není Trump o nic víc posedlejší průzkumy než jakýkoli politik dneška. Jisté je pouze to, že má podporu velmi nízkou. Za druhé – měnit názor pod tíhou nových fakt je správné, a když jde o chemický útok, je dobré změnit názor rychle. Za třetí – pokud Trumpa nyní více koriguje a ovládá zkušený zahraničněpolitický a bezpečnostní establishment, jinými slovy experti, je to přece jedině dobře. A na závěr – dnes je v Sýrii takový zmatek, že je možná lepší jasnou strategii nemít, protože pokud by ji někdo měl, bude velmi pravděpodobně špatná.
...
Ekonom Barry Eichengreen hodnotí na Project SyndicateTrumpovu politiku vůči Číně a připomíná, co říkal Trump v kampani, kdy to na dobré vztahy s Čínou opravdu moc nevypadalo. Tehdy Trump Čínu obviňoval, že „okrádá Ameriku o stovky miliard dolarů intelektuálního vlastnictví“, že je to největší zloděj v historii lidstva, že „krade pracovní příležitosti“, že manipuluje měnou, a dokonce pravil, že Čína Ameriku „znásilňuje“, čemuž je třeba učinit přítrž.
Zajímavé je, že při summitu obou prezidentů na Floridě Trump neodmítl potřást si s čínským prezidentem rukou jako s Angelou Merkelovou ani Číně nepředložil účet jako Německu. Eichengreen konstatuje, že když máte 3000 vojenských letadel, letadlovou loď a skoro dva miliony vojáků, budí to u Trumpa větší respekt.
Důležitější ale je, že Amerika je na Číně prostě závislá, ekonomicky i politicky, a ani hřmotný Trump nemůže rozpoutat konflikt. Ekonomicky je Amerika s Čínou naprosto propojená skrze globální dodavatelské řetězce. Americké firmy si nejen konkurují s čínskými výrobci, ale na Čínu se spoléhají. Obchodníci jako Walmart dováží čínské zboží a výrobky firem jako Apple se montují v Číně. Zahájit obchodní válku by Ameriku přišlo draho.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
