Podle FAZ Mayová trvá na tom, že o obchodní dohodě se má jednat paralelně s exitem, že Británie nedluží EU žádné peníze, že brexit má mít „úspěch“ (EU „úspěch“ nechce) a že práva britských expatů na kontinentu a naopak unijních v Británii se mají řešit přednostně.
Náš komentář: Leckdo v Británii kritizuje EK za únik informací, ale Mayová drží emoce správně v koutě a u ledu. Ke spekulacím se vůbec nechce vyjadřovat a jitřit emoce. Je to tak správné. Kdyby se mělo reagovat na otázky novinářů ve smyslu „ten o vás řekl toto, když jste odešla, co vy na to?“, „to vám to nevadí?“ a „řekněte ještě něco peprnějšího“, mohlo by se přestat jednat. Realita je taková, že úniky, řízené úniky, provokace za účelem zjitřit a stupňovat emoce tu budou a jednání o brexitu bude pro obě strany „úspěšné“, jen když se na ně nebude vůbec reagovat.
Zatím EU vystupuje jednotně, ale to se pochopitelně změní, až se bude jednat o obchodním uspořádání, kde má každá země díky svému individuálnímu mixu obchodu a vzájemných investic odlišné zájmy. Britská diplomacie začne pak EU zdárně rozdělovat. Jenomže jednat o obchodním aranžmá se podle všeho jen tak nezačne.
...
The New York Times si všímají Trumpovy otočky. Donedávna to vypadalo, že Trump volí vůči Severní Koreji tvrdou a konfrontační politiku. Demonstraci vojenské síly, tvrdou rétoriku, návrhy na zpřísnění sankcí apod.
Nyní se Trump rozhodl pozvat severokorejského lídra k osobnímu jednání a zase všichni zírají, zase je všechno špatně. Americký prezident by se přece neměl scházet s každým, ale pouze s těmi, kdo nepošlapávají lidská práva. Soudruh Kim se prý bude cítit takovou pozvánkou povýšen, osobní jednání znamená, že je oficiálně přijat do světového nukleárního klubu apod. USA prý vycházejí vstříc Číně, která Američanům dlouhodobě navrhuje, ať jednají s vedením KLDR přímo.
Tak nevím. Tohle přece nedávno navrhoval komentátor FT Gideon Rachman, že s KLDR se má jednat také diplomaticky. Nikoli pouze silově, jak to ještě nedávno vypadalo, že by to mohla být Trumpova volba, což se Rachmanovi jevilo jako velmi riskantní a nebezpečné.
Závěr podle mne je, žeTrump dává světu najevo, že bude klidně kombinovat všechno najednou: hrozby, sílu, nátlak, sankce i osobní, relativně přátelské diplomatické jednání.
Pro nás ve střední Evropě z toho plyne závěr, že se tedy Trump klidně sejde i s Putinem, až (a pokud) ze sebe setřese image člověka, jehož okolí mělo úzké vazby na Kreml. Zatím je v tomto ohledu pod obrovským tlakem médií a Kongresu a brzy se to nestane.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
