Nejdůležitější zprávou je, že Merkelová předvedla politický a názorový veletoč. Nejenže chce EU reformovat spolu s Francií, ale připustila i otevření základních evropských smluv v budoucnu. To dosud zásadně odmítala, stejně jako její ministr financí Wolfgang Schäuble.
Merkelová se Schäublem se rozhodli svolat společnou schůzi obou kabinetů hned po volbách do francouzského Národního shromáždění. Macron mluvil o možnosti společných iniciativ v bezpečnostní a ekonomické politice, o investicích, sociálních systémech, antidumpingových praktikách a boji se sociálním vyloučením.
Vyjasnil, jak si to představuje se společnými dluhopisy pro eurozónu. Nemají sloužit k financování dluhu, ale k investičním projektům a rekapitalizaci bank.
Co stojí za obratem Merkelové? Na serveru Eurointelligence.com připouštějí tři scénáře.
1. První říká, že Merkelovou – bude-li opět kancléřkou – čeká už jenom jeden termín. Možná se rozhodne provést rekonstrukci eurozóny jako svůj finální akt a vejít tak do dějin.
Nějaká logika se v Macronově argumentaci najde i pro Němce. I Německo přece vydělá na tom, když očekávání ohledně budoucnosti eurozóny budou více optimistická v celé EU. Možná Merkelová konečně pochopila, že se současnou institucionální výbavou je eurozóna neudržitelná.
2. Merkelová chce neutralizovat svého konkurenta Martina Schulze z SPD s tím, že převezme jeho názory.
3. Možná chce Merkelová proteď vtáhnout Macrona do své politické sítě, jen aby ho mohla později neutralizovat. Bude pouze předstírat, že souhlasí s jeho agendou, a nakonec ho nechá prohrát.
Která varianta je správná, se pochopitelně neví. Jistým důvodem ke skepsi může být, že německá veřejnost strukturálním změnám, které žádá Macron, není vůbec nakloněna.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
