Norsko zůstává mimo institucionální struktury, ale přebírá většinu závazků a nákladů členství v EU výměnou za komerční benefity jednotného trhu. Podle Kaletského je norský model ten jediný, který může získat politickou a veřejnou podporu v Británii, aniž by ohrozil principy EU nebo způsobil velké ekonomické škody oběma stranám. Precedent tu existuje – je to EEA (European Economic Area), do níž patří vedle Norska prosperující Island a Lichtenštejnsko.
EEA neznamená vybírání třešniček ze strany Británie, což odmítají ostatní země. Členové EEA musejí přijmout regulaci obchodu ze strany Bruselu i rozhodnutí Evropského dvora. Hlavně ale musejí akceptovat svobodný pohyb pracovní síly uvnitř EU.
Kaletsky tvrdí, že volby v Británii ukázaly, že Britové vůbec nemají takový problém s migrací zevnitř EU, jak se myslelo, a dokládá to průzkumy. EEA vznikla jako čekárna na plné členství pro Rakousko, Švédsko, Finsko a Norsko. První tři do EU vstoupily, Norsko je v „čekárně“ už 23 let, a vlastně se to už ani nebere jako čekárna, ale jako stabilní uspořádání. Třeba to může být dobrý precedent pro Británii.
--
Že to s tímto receptem nepůjde tak snadno, dokládá článek Roberta Skidelského. Skidelsky je člen Sněmovny lordů, je autor monografie o J. M. Keynesovi. V textu se snaží vysvětlit, proč je regulace pohybu pracovní síly správná, a mimochodem jeho názor ve své většině sdílí Labouristická strana.
Zastánci brexitu požadovali kontrolu hranic a jejich požadavek musí být nějakým způsobem splněn. Migrace uvnitř EU nebyla problém, dokud byla EU převážně západoevropská. To se změnilo, když byly do EU přijaty východoevropské země s nízkou mzdou. Následná migrace pokryla nedostatek pracovní síly v Británii či Německu a zaplnila díry na trhu. Migranti dosáhli vyšších výdělků. Neregulovaná migrace se tím ale neobhájí.
Studie ekonoma Georga Borjase z Harvardovy univerzity prý na příkladu Kubánců ze začátku 80. let v Miami dokazuje, že masová migrace snižuje příjmy domácích pracujících.
Požadavek regulovat migraci nabral na síle po finanční krizi roku 2008, kdy už nebyl na trhu nedostatek pracovní síly, ale naopak její přebytek. Podpora brexitu je ve skutečnosti podporou pro suverénní ochranu britské státní hranice.
Až do příchodu moderní doby byly trhy většinou lokální, chráněné proti cizí konkurenci dokonce i z jiných měst. Celostátní trhy se objevily až se vznikem národního státu. Ale svobodného pohybu zboží, pracujících a kapitálu bylo dosaženo až vznikem národních identit a národních autorit, které poskytují bezpečnost v případě nouze. EU tento požadavek nesplňuje. Lidé jsou v první řadě obyvateli svých národních států.
Dále autor navrhuje společnou vládu či velkou koalici konzervativců a labouristů, která skončí s rozpočtovou přísností a spustí rozsáhlý investiční program. Na omezení migrace a ochraně hranic musí ale Británie trvat.
Mimochodem, pro volný pohyb pracovní síly plédoval na návštěvě u královny Miloš Zeman. Ministr zahraničí Zaorálek se naopak nedávno poněkud zmateně postavil za regulaci přílivu levné pracovní síly – nejen Británie ale celá EU se podle něj bude muset k diskusi o tomto principu vrátit. To je také otázka do dnešní Debaty JM s ekonomy.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
