Horší by ale bylo, kdyby kvůli škodám způsobeným případným zatopením postihl rafinerie výpadek na několik měsíců nebo třeba na půl roku. Americká ekonomika, která je na spalování benzinu nesmírně závislá, by se tak totiž mohla dostat dokonce do recese. Krizové plány rafinerií jsou připraveny asi na třetinu objemu srážek, který se v Texasu do konce týdne očekává. Už nyní srážky za dva dny překonaly normální roční úhrn.
...
Podle článku Tonyho Barbera pro Financial Times to vypadá, že se do německé volební kampaně vrací duch Gerharda Schrödera. Soudě podle toho, jak Martin Schulz, volební lídr sociální demokracie, útočí na amerického prezidenta Donalda Trumpa, a podle toho, jak žádá odstranění amerických jaderných zbraní z německého území, to vypadá, jako by si půjčoval nápady ze Schröderovy antiamerické učebnice, která přispěla k jeho těsnému volebnímu vítězství v roce 2002.
Před patnácti lety otevřel Gerhard Schröder novou kapitolu německé demokracie po roce 1945 tím, že začal ostře kritizovat americkou zahraniční politiku. V jednom volebním mítinku za druhým sliboval, že se Německo v žádném případě neúčastní americké invaze do Iráku, kterou připravila administrativa George W. Bushe. Historie dala nakonec Schröderovi za pravdu, ale už tehdy se leckdo obával, že by Schröderova kampaň mohla v německé společnosti zažehnout antiamerický sentiment, byť je Německo zcela závislé na americkém bezpečnostním a jaderném deštníku. Za Baracka Obamy a Angely Merkelové se vztahy opět zlepšily, avšak nyní Martin Schulz opět apeluje na německé pacifistické instinkty, kterých využíval právě Schröder.
Zatímco německý politolog Ulrich Speck, který pracuje pro americký Carnegie Europe, tweetoval, že by Schulzovy návrhy „znamenaly konec NATO a patrně i EU“, je na druhou stranu zjevné, že je současný americký republikánský prezident v Německu hluboce nepopulární. Podle posledních průzkumů s Trumpem nesouhlasí 92 procent Němců a jen 5 procent ho podporuje. Pouze 21 procent Němců považuje Ameriku za důvěryhodného partnera a 74 procent německých občanů považuje USA za partnera nedůvěryhodného. Schulz sice asi chápe, že Merkelová bude muset s Trumpem nějak vyjít, ale chce samozřejmě Trumpovy hluboké nepopularity před volbami 24. září využít.
Zde ale Schulzovy pacifistické instinkty zdaleka nekončí. Vede kampaň, aby Německo nezbrojilo a vůbec nesměřovalo k plnění dvou procent výdajů HDP na obranu. Průzkumy ukazují, že německá podpora pro větší vojenské výdaje a bojové mise v zahraničí je velmi nízká. Podle květnových průzkumů Pew Research Center vyjadřují Němci ze všech členů NATO nejmenší ochotu k obraně jiného člena NATO, pokud by byl napaden Ruskem. Na druhou stranu si podle Barbera němečtí občané postupně zvykají na aktivnější roli Německa v zahraniční politice. V poslední dekádě hráli Němci vůdčí úlohu v organizování finanční pomoci Řecku, zorganizovali dohodu s Tureckem o zadržování migrace a vyjednávali příměří na Ukrajině. Přesto je načase, aby se v Německu začala vést opravdu vážná debata o německé úloze a leadershipu v zahraniční a obranné politice.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
