Zajímavě o tom píše například Edward Hadas ve sloupku pro Reuters Breakingviews. Historie je plná ironie. Tak například chudobu vyznávající cisterciácký řád hrál hlavní roli v rozvoji středověkého zemědělství. Protestantská zbožnost zase položila základy průmyslové výroby, sociálního státu, a dokonce i individuálního konzumerismu.
Učenci se dlouho zabývali tím, proč protestantské země v severní Evropě stály u zrodu jak kapitalismu, tak vládních sociálních programů. Jedno z možných vysvětlení spočívá v pohledu na tři principy protestantské teologie.
První je „sola scriptura“, tedy latinsky „jen podle bible“. Luther odmítl katolické spoléhání se na tradiční autority – papeže, církevní tradice a Aristotelovu filozofii. Luther si byl jist, že lidé se nejlépe doberou pravdy, když budou číst bibli sami.
Pro jednotu křesťanství to byla katastrofa. Přišly hořké hádky, násilí a boje o to, co vlastně bible lidi učí a neučí. Pro rozvoj kapitalismu to bylo ale požehnání. Osobní studium bible povzbudilo analytické studium dalších záležitostí. Probudila se ochota experimentovat, společnost se obecně otevřela novým idejím a praxím. Rozvinuly se nové dovednosti a přístupy. Rozvoj knihtisku pochopitelně souvisí se zvýšenou poptávkou protestantů po duchovních textech. A tisk nakonec pomohl i rozšíření technologií, návodů i učení dělníků.
Druhý princip je „sola fide“. Spása přichází spíše skrze víru než dobré skutky. V praxi to povzbudilo osobní pokusy komunikovat se spasitelem a zpochybnil se význam církevních charitativních institucí. Odpovědnost za charitu proto v protestantských zemích přešla na vládu. Samozřejmě že velká vláda je více socialistická myšlenka než protestantská idea. Luthera nelze jistě činit zodpovědným za zrození Karla Marxe apod. Reformace ale pomohla přechodu od středověké zaopatřovací církve k modernímu zaopatřovacímu státu.
A nakonec je tu princip „sola gratia“. Pouze z boží vůle udělená milost přináší spásu. Filozof a sociolog Max Weber se domníval, že tato myšlenka, více spojovaná s Kalvínem než s Lutherem, je nesnesitelně depresivní. Weber došel k závěru, že představa totální duchovní závislosti na boží vůli vedla k tomu, že se lidé obrátili k světské aktivitě. Úspěch v ní byl chápán také jako znamení boží přízně. Málokdo dnes souhlasí s těmito Weberovými vývody, ale na širší interpretaci této výkladové linie podle Hadase něco je. Tím, jak kalvinistická teologie nechala každého člověka, aby se o svou spásu obával sám, oddělila mysteriózní dar milosti od přístupnějšího každodenního života. Výsledkem byl duch kapitalismu, tedy disciplinovaná a individualistická pozornost vůči světským záležitostem. Lidé pracují tvrdě a raději si kupují spotřební zboží než církevní odpustky. Obchodníci, podnikatelé i úředníci částečně přebírají původní sociální roli kněží apod.
Luther rozhodně není odpovědný – ani nepřímo, ani nevědomky – za převládající hodnoty a praxi současné ekonomiky, nicméně reformace jistě přispěla k průmyslové revoluci a otevřela Evropu a nakonec i svět nové době a novým hodnotám.
