Kancléřka Angela Merkelová se prý rozhodla vyhovět požadavku strany Zelených neratifikovat již dojednanou a podepsanou dohodu o svobodném obchodu s Kanadou, která je známá pod zkratkou CETA. To bylo impulzem k odchodu delegáta FDP Wolfganga Kubického.
Další zásadní body se týkaly integrace eurozóny. FDP měla pocit, že ustoupila s požadavkem na postupné zrušení záchranného valu ESM, ale nehodlala přistoupit na posílení jeho kapitálu a pravomocí.
Neřešitelná neshoda s FDP se týkala i rozpočtu pro eurozónu. Merkelová je ochotna vyjít vstříc francouzskému prezidentu Macronovi a nějaký malý rozpočet pro eurozónu akceptovat. I když s tím prý sama nesouhlasí, chce, aby to zůstalo na stole.
FDP odmítá společný rozpočet pro eurozónu v jakékoli podobě, protože ho liberálové chápou jako nohu ve dveřích, které se už nikdy nepodaří zavřít, právě naopak.
Je pozoruhodné, jak rozdílně je vývoj v Německu interpretován.
Arne Delfs píše na serveru Bloombergu, že kancléřka Merkelová v uplynulém týdnu stabilizovala svoji pozici. Na konci týdne se jí otevírá cesta ke čtvrtému kancléřskému termínu, její popularita je netknutá, a její odpůrci jsou prý dokonce na ústupu. Její dlouholetý koaliční partner SPD už začal ustupovat ze svého původního rozhodnutí nejít tentokrát s Merkelovou do koalice.
FDP se prý snažila svým odchodem z koaličních jednání zahájit vnitrostranický puč proti Merkelové, což se jí vůbec nepovedlo. (FDP to popírá a trvá na věcných neshodách.) Pokud se prý Lindner chtěl stát německým Kurzem (zvolený rakouský kancléř), nevyšlo mu to, protože jeho důvěra v průzkumech klesá rychleji než v případě Merkelové. A v pátek dokonce Merkelová odjela do Bruselu, aby dala svým evropským partnerům najevo, že Německo dostojí všem svým evropským závazkům.
Wolfgang Münchau ve svém sloupku pro FT konstatuje, že ze všech německých politiků je šéf FDP Christian Lindner nejvíce nebojácný a je vítězem vládní krize. Odejít z koaličních rozhovorů byla vysoká hra.
Zajímavé je, že hlavním tématem byla eurozóna. Nebývá běžné, že nějaká německá politická strana před volbami něco slibuje a pak na tom po volbách trvá. Celý německý komentariát se na něj vrhl. Nikdy předtím totiž nic takového nezažil. Předvídal se rychlý úpadek podpory pro FDP, ale to se podle většiny průzkumů vůbec neděje. Sám Münchau sice s FDP nesouhlasí, protože její návrhy by časem vedly k rozpadu eurozóny, ale strana má jeho obdiv v tom, jak dokáže být věrná svým předvolebním slibům.
Pokud opravdu vznikne další velká koalice, bude podle Münchaua už poslední. Všechny tři strany velké koalice totiž riskují, že zklamou svoji členskou základnu a v příštích volbách dohromady ani nedosáhnou většiny. Klidně se může stát, že FDP bude směřovat k tomu, že časem vystřídá CDU jako hlavní strana pravého středu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
