Podstatné je i to, že pokud jedna země nedodržuje vládu práva, podlamuje celý systém důvěry ve sdílené principy, který drží evropskou integraci pohromadě.
Podle Evropské komise provádí vládní strana Právo a spravedlnost systematický útok na nezávislé instituce polského státu, především na ústavní soud a soudnictví.
Polská vláda má nyní tři měsíce na to, aby svoje postupy korigovala. Jak bude procedura dále pokračovat? Evropská rada (tedy sbor premiérů) bude hlasovat, a jestliže čtyři pětiny všech předsedů vlád odhlasují, že jsou základní demokratické hodnoty v ohrožení, celá věc bude postoupena Evropskému parlamentu. Teprve pak bude celý proces kulminovat v Evropské radě, kde bude třeba jednohlasného rozhodnutí (pochopitelně s výjimkou dotčeného Polska).
Jaké budou důsledky? Tím nejdůležitějším bude podle Barbera rostoucí psychologický rozkol a napětí mezi Západem a Východem. Nelze vyloučit, že to je pro Evropu větší problém než nevyřešená hrozba dalších finančních šoků pro eurozónu, migrační vlna nebo brexit. Týká se to poměrně hlubokých a citlivých otázek, jako je národní identita, národní suverenita, postoje k islámu a míra politické korektnosti. Rozkol se týká i migračních kvót a boje s korupcí (Rumunsko, Bulharsko).
Samozřejmě že se jedná o geografické zjednodušení, protože zdaleka ne každá země střední a východní Evropy se chová jako Polsko. Důležité ale je, že země jako Německo i Francie – tedy nejtvrdší jádro EU – se zdají rozhodnuty v procedurálním tažení proti Polsku pokračovat.
Bitevním polem může být i příští evropský rozpočet na roky 2021–2027. Bývalé země východního bloku jsou největším příjemcem regionální pomoci v rozpočtu na období 2014–2020. Z tohoto koláče dostává pochopitelně nejvíce Polsko jako největší země.
Je možné, že Německo a podobné země budou trvat na tom, aby uvolňování dotací z příštího rozpočtu EU bylo vázáno na to, jak jsou dodržovány demokratické hodnoty. Tato hrozba ale znepokojuje leckoho ve střední a východní Evropě méně, než by se zdálo. Barber konstatuje, že slyšel nového polského premiéra Mateusze Morawieckého říkat, že se těší, až polskou ekonomiku evropských dotací zbaví.
Čím se polská vláda brání? Obviňuje část polských soudců z kolaborace s komunismem a své kritiky z namyšlenosti a pokrytectví. Jak se EU stavěla k demokratickým standardům v Itálii za vlády Berlusconiho? Jak se postavila k vraždě investigativní novinářky na Maltě? Jak k situaci v Katalánsku?
Náš závěr – že by v Evropské radě prošlo zbavení Polska hlasovacích práv v EU, je nepravděpodobné. Maďarsko už ústy premiéra Viktora Orbána oznámilo, že bude něco takového vetovat. Otázka ale je, co to pak bude znamenat pro Maďarsko.
K celé věci bychom měli dodat, že Evropská komise mohla se spuštěním procedury přece jen pár týdnů počkat, protože Polsko má nového premiéra Mateusze Morawieckého, jenž na rozdíl od své předchůdkyně Szydłové, která byla tetou ze sousedství, je osobnost, bankéř, ekonom a domluví se cizími jazyky. Morawieckého si Kaczyński vybral také proto, aby se pokusil vztahy s EU poněkud mírnit. Podobně mohla EK počkat i se svou žalobou kvůli kvótám, protože nového premiéra má nejen Polsko, ale i Česká republika.
