Ještě pár měsíců před volbami byl favoritem francouzských voleb François Fillon, u kterého byly zase velké obavy z jeho proruské rétoriky.
Místo toho zvítězil Emmanuel Macron a ve francouzském partajním pořádku nezůstal kámen na kameni.
Macron je nyní nejsilnějším lídrem v EU. V domácí politice je přirovnáván k de Gaullovi. Pustil se razantně do reforem a za pouhých šest měsíců už stačil prosadit reformu zákoníku práce a daňovou reformu.
2. Méně se Macronovi daří s reformou EU a s plány na rychlou další integraci těch, kteří o ni mají zájem. Zde Macrona brzdí Německo a pro nás ve střední Evropě, kdo s nadšením pro další evropskou integraci váháme, je to zatím spíše dobrá zpráva.
Německé volby přinesly něco jiného, než se očekávalo. Oslabení středových stran CDU/CSU a SPD postoupilo rychleji a kancléřka Merkelová je slabší. Zisky liberálů z FDP, kteří si nepřejí další integraci eurozóny, jsou větší, než se předpokládalo, stejně jako posílení Alternativy pro Německo.
3. Co se brexitu týče, ten přes všechny katastrofické scénáře a dramatické titulky běžel podle plánu a od března potrvá dvouleté přechodné období, které je banálně jednoduché – status quo bez reprezentace a účasti na rozhodování. Dobrá zpráva je, že EU27 se o brexitu nehádá a udržuje si bezpečně jednotný postoj.
4. Katalánci Evropu překvapili odvážným nástupem k separatismu. Dobrá zpráva je, že – vyjma jednoho zásahu – zatím vše probíhá bez násilí. Je též správné, že se do vývoje v Katalánsku neplete EU. Na druhou stranu předvánoční regionální volby ukázaly, že se celá věc točí v kruhu. Ani vláda v Madridu, ani separatisté nemají žádný realistický plán.
5. Migrační vlna zeslábla a hlavně naprostá většina politiků v Evropě již pochopila, že nově příchozí jsou především ekonomičtí migranti. Proměna narativu je zde zřejmá, v otázce kvót ale zůstává EU rozdělená.
6. Rozhodnutí EK žalovat Polsko je průlomová věc, příkop mezi evropským Východem a Západem se nedaří zaplnit. Co s ním udělá očekávané maďarské veto, není jasné. Podle všeho bude situace zacyklená podobně jako katalánský rébus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
