61letý bývalý komunista z Kalábrie, který si dvě dekády politické kariéry dával pozor na to, aby se nedostal do titulků, se najednou – tedy v průběhu loňského roku – stal hvězdným a polarizujícím protagonistou politické scény v Evropě i v Itálii, jak píše server Politico.eu.
Osobně řídil mnoho jednání s různými frakcemi libyjského vedení a je to podle něj jediný způsob, jak řešit migrační krizi a vyhnout se ostnatému drátu.
Minniti představil pravidla chování pro lodě neziskovek, které zachraňují migranty. Kdo je nepodepsal a nebude je dodržovat, nesmí do italských přístavů. Připravil nový italský imigrační zákon, který je podle kritiků proti evropské konvenci o lidských právech. S libyjskou vládou podepsal memorandum o boji proti nelegálnímu obchodu s lidmi. A v létě zprostředkoval mírovou dohodu mezi znepřátelenými libyjskými kmeny a pomohl obnovit libyjskou pobřežní stráž, která brání odplutí lodí do Evropy.
Výsledkem je úctyhodný pokles počtu migrantů přijíždějících do Itálie. V roce 2016 to bylo 177 000, v roce 2017 je to už pouze 118 000. Minniti je oceňován v Bruselu a nenáviděn neziskovkami a levicí. Italští politici se bojí, že má nejvyšší politické ambice.
Sám ministr říká svému přístupu „pouštní diplomacie“ a naráží tím na mírovou dohodu, kterou uzavřel v poušti s hlavními libyjskými kmeny Awlad Sulejman a Tebu. Jednání trvalo 72 hodin a ministr prý seděl ve stanu mezi lidmi v tunikách a turbanech. „Teprve když jsem jim řekl, že jsem z Kalábrie, kde se za dohody a aliance ručí krví, nakonec podepsali a souhlasili.“
Naše poznámka: každý pokrok je třeba ocenit, ale od systémového řešení jsme ještě velmi vzdáleni.
…
Tony Barber si ve Financial Times všímá toho, že v tomto roce v srpnu opustí Řecko třetí a poslední záchranný program EU, ECB a MMF a bude se už financovat jenom na trhu. Řecko vytváří rozpočtové přebytky a v zásadě plní věřitelský diktát, samozřejmě zaostává ještě v mnohých ohledech se strukturální reformou, privatizací apod. Nedůvěra do značné míry přetrvává: Řecko je vnímáno jako špatně spravovaný, klientelistický stát. Řečtí politici zase viní špatně připravený záchranný plán, šitý na míru hlavně západním bankám.
Ale přece jen – geopolitické síly jsou ve hře. Evropa a Amerika vnímají Řecko jako ostrov stability a přátelství. Balkán je křehký, má problémy s právním státem a projevují se zde silné zájmy Ruska, Číny a arabských států. Turecko se propadá stále hlouběji do autoritativní vlády a jeho vztahy s Amerikou i Evropou jsou velmi křehké. Sýrie je v plamenech a militantní islám řádí v severní Africe i na Blízkém východě. Američané si velmi váží své námořní základny na Krétě. Ve východním Středomoří se Řecko jeví jako pilíř stability a spolehlivosti.
Přítomna je určitě i jistá únava z Řecka. Po osmi vyčerpávajících letech chce už Evropa ukončit ekonomický protektorát v Řecku a posunout se k větším a důležitějším úkolům ohledně integrace eurozóny.
…
Podle průzkumů veřejného mínění německé televizní stanice ARD poklesla celonárodní podpora opětovné velké koalice v Německu z 61 procent v prosinci na 45 procent dnes. Voliči CDU/CSU velkou koalici podporují, ale voliči sociální demokracie jsou rozdělení půl na půl.
Je ale rozdíl mezi členy a voliči SPD. Podpora velké koalice mezi členy SPD se pohybuje pouze na úrovni 20–30 procent.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
