Dovolím si jen několik poznámek (jsou to tzv. second thoughts), které se týkají spíše šířící se reakce na tuto hnusnou vraždu.
Za prvé se leckdo domnívá, že zločin je důsledek zhoršující se atmosféry ve společnosti, kdy jsou z hlediska mnohých politiků novináři označováni za podlidi. Ilustruje se to příkladem, kdy prezident Zeman řekne, že se mají novináři likvidovat, a toto nemístné žertování pronáší ve společnosti ruského prezidenta, tedy představitele státu, kde se novináři opravdu likvidují. Zemanův výrok byl skutečně skandální, jenže v konkrétním případě této vraždy to zatím spíše vypadá, že nevraždili lidé, kteří by se nějak intelektuálně zajímali o atmosféru ve společnosti a vztahy mezi politiky a novináři. Spíše se zdá, že tady šlo někomu o peníze a finanční toky, a je tu jistá spojitost se zeměmi a regiony, kde se novináři vraždí častěji než jinde. Tentokrát nejde zřejmě o Rusko, ale o jih Itálie.
Krom toho si myslím, že i přes neexistenci skutečné jazykové bariéry je Slovensko, s dovolením, jiná společnost než česká – s jinými politiky a s jinou hlavou státu.
Je pravda, že výroky politiků na adresu novinářů velmi zhrubly nejen v České republice, ale třeba také v USA. Souvisí to i s celkovým hrubnutím společnosti. Zhrubly také vzájemné útoky politických oponentů a jejich fanoušků. Nosí se už výhradně kmenová dichotomie náš/jejich, platí hra s nulovým součtem, plus minus, nula jedna, hrdina zločinec, nic mezi tím. Mnozí novináři by se možná právě v tuto chvíli měli zajímat o to, zda k houstnutí nenávisti ve společnosti a k celkovému hrubnutí společenského dialogu nepřispívají kromě politiků také oni sami. Možná je to lepší než využívat situace a osočovat ze zodpovědnosti politiky ještě víc než předtím.
Novináři nyní žádají, aby policie brala vážněji výhrůžky na jejich adresu. Ano – policisté by měli brát vážně výhrůžky na adresu kohokoli.
Investigativní novináři nejsou žádná privilegovaná kasta – jsou mezi nimi stejná procenta slušných a neslušných, schopných i neschopných, chytrých i hloupých jako v každé jiné profesi: jako mezi zedníky, politiky, sportovci, herci a elektrikáři.
Mnozí investigativní novináři televizní provenience používají příliš často směšná a rádoby efektní klišé, která jejich prestiži neprospívají: telefonují dramaticky z auta, zvoní na zvonek a nikdo jim neotvírá. Další novináři si pletou investigaci se zveřejňováním odposlechů a publikováním řízených úniků z policie a tajných služeb. Skutečná investigace se dělá jinak a veřejnost to možná ani nezná.
Pravdou je, že tradiční média jsou všude na světě v ekonomické a strukturální krizi, novináři píšou běžně dva texty za den a na důkladnou investigaci nejsou zdroje. Protože každá společnost novinářskou investigaci potřebuje, je dobré, že vznikají různá centra a nadace na její podporu. Jen dál a houšť. Bude to třeba, dokud strukturální a ekonomická krize médií nepomine, což ještě nějakou dobu jistě potrvá, pokud média nezaniknou úplně.
A ještě jeden paradox: na Slovensku novináři žádají, aby policie a finanční správa více vyšetřovaly podvody s DPH, o kterých píší novináři. V Česku se novináři soustřeďují na to, že kritizují finanční správu, protože je příliš přísná v postihování podvodů s DPH.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
