Ten první jsme mohli vyslechnout hned po německých volbáchna konci loňského září. Tentokrát se francouzský prezident pustil především do sebezahleděného, sobeckého národovectví. Každý projev má mít svůj slogan. Ten Macronův je, že proti „autoritářské demokracii“ nabízí „autoritu demokracie“. Macron si také přeje bojovat s jedovatou debatou o migraci a chce vytvořit nový evropský fond, který bude dotovat obce, které hostí a integrují uprchlíky.
Komentář Monitoru JM: Asi se nejeví jako realistické, že by tohle v Evropské radě prošlo. Finančně honorovat integraci se jeví jako o něco logičtější než honorovat vytváření ghett. Na druhou stranu: když se někomu daří integrace, proč na to ještě připlácet? Jak se ale integrace vlastně měří? Bude na to nějaký index? Je tu integrace do trhu práce, do místních komunit, spolků, neziskovek, sportovních klubů. Také ji lze měřit třeba množstvím mezinárodnostních a mezináboženských sňatků apod.
…
Macron hájil Evropu plnou ambicí, suverenity a demokracie. Postavil se autoritářství. Varoval, že v Evropě zuří svého druhu občanská válka mezi zastánci demokracie a těmi, kdo jsou fascinováni vším neliberálním.
Dobře, konstatují na serveru Eurointelligence.com. Nepřítel je pojmenován. Jaká bude odpověď?
Volání po silné Evropě toho více skrývá než prozrazuje. Co například znamená „evropská suverenita“? A jak se máme shodnout, že chceme „více Evropy“, když spolu tolik nesouhlasíme? Jsou obrovské rozdíly mezi názory jednotlivých zemí i politických stran.
Místo aby Macron vyzval Německo, aby souhlasilo s ambiciózní reformou eurozóny, vyvěsil prý bílou vlajku (tak to čtou německé deníky Handelsblatt a FAZ).
Macronovi je ale třeba přiznat, že jasně souhlasí s navýšením francouzských příspěvků do společné evropské kasy.
Politické reakce? Manfred Weber z frakce EPP vyzval proti dělení Evropanů na dobré a špatné. Levicoví europoslanci poukazovali na to, že Macron vzývá liberální Evropu, ale doma prý vládne autoritářsko-manažerským stylem.
Macron chce být inspirativní a odhodlaný. Zatím ale není jasné, zda dokáže strhnout ještě někoho jiného. V reformách eurozóny Německo velice váhá nebo rovnou nesouhlasí.
Uvidíme, jestli Macron vybuduje svou vlastní frakci Evropského parlamentu, nebo vstoupí do frakce ALDE.
…
Ve Financial Times se domnívají, že ještě před pár lety by Macronův projev působil jako z Marsu. Demokracii a liberální hodnoty v EU málokdo zpochybňoval. Nyní je potřeba mluvit takto.
V Polsku a v Maďarsku jsou základní principy EU zpochybňovány, jsou pod tlakem. I jinde v Evropě podobné hlasy posilují.
Macron řekl: „Potřebujeme plán, který nás přivede k bankovní unii, a fiskální kapacitu, která umožní větší konvergenci v eurozóně.“ List konstatuje, že Macron správně tlačí na dokončení bankovní unie, protože nejvyšší prioritou je odříznout stabilitu evropských bank od stability státních dluhopisů.
Co se ale rozpočtové kapacity týče, představa, že zařídí větší konvergenci členů eurozóny, je velmi naivní. Pokud bude Francie tlačit na velký rozpočet pro eurozónu, může odradit i zastánce těch reforem, které jsou rozumné.
