Deník FAZ zase konstatuje, že navržený rozpočet není v souladu s programovým prohlášením vlády. V části, která se týká rozpočtového výhledu, vláda nepočítá v příštích letech se zvýšením německých příspěvků do společného rozpočtu EU od roku 2021 o deset miliard eur ročně, ale pouze o pět miliard.
Po mírném zvýšení výdajů na obranu v letošním roce, kdy Němci začali vydávat 1,3 procenta HDP, se do roku 2022 počítá s poklesem na 1,23 procenta HDP. Kancléřka Angela Merkelová včera rozpočet jasně podpořila, čímž porušila slib, který dala americkému prezidentu Trumpovi, a sice že bude Německo s výdaji na obranu postupně konvergovat ke dvěma procentům.
V rozpočtu je také méně peněz na boj s klimatickou změnou. Německo navíc odstavuje jaderné elektrárny a zvyšuje svou závislost na uhlí a plynu. Podle serveru Eurointelligence.com není v rámci současné německé politiky vůbec žádná šance, že by Německo plnilo do roku 2030 své závazky vyplývající z Pařížské dohody o ochraně klimatu. Takže jediný rozdíl mezi Trumpem a Německem je, že Německo předstírá, že Pařížskou dohodu respektuje. Německo také zmrazí rozvojovou pomoc na úrovni 0,5 procenta HDP, hluboko pod dlouhodobě deklarovaným cílem ve výši jednoho procenta.
Německo se bude dále soustřeďovat na vytváření rozpočtových přebytků a státní dluh se má dostat pod 60 procent HDP už příští rok. Pokles investic je dramatický ve vojenském sektoru. Týdeník Der Spiegel přitom zrovna odhalil, že ze 128 stíhaček Eurofighter je jich schopných bojového nasazení pouze deset. Ostatní mají problémy se senzory a oprava bude stát spoustu peněz. Německo přitom v NATO deklaruje, že má bojeschopných 82 letadel, což je evidentně v rozporu s fakty.
K tomu několik poznámek: Jeví se jako poněkud nepochopitelné, že v situaci, kdy se EU potřebuje dohodnout s Donaldem Trumpem na nějakém kompromisu ohledně tarifů na ocel, nejdůležitější evropská ekonomika, kterou je Německo, provokuje Američany tím, že okázale deklaruje, že nebude plnit slíbené kritérium.
Leckterý komentátor z mainstreamových médií v Evropě i v USA dnes píše, že největším bezpečnostním rizikem pro svět je dnes americký prezident Donald Trump, především proto, že jeho jednání a cíle se jeví chaotické, nepředvídatelné a zmatené. Se Severní Koreou chce dojednat, že se zbaví jaderných zbraní, ale podobnou dohodu s Íránem zpochybňuje. Teď to navíc vypadá, že by mu nevadilo rozpoutat obchodní válku se spojenci. To všechno je leckým vydáváno málem za projev Trumpova šílenství. V rozporu s tím se německý pacifismus a šetření přehlíží, nebo se to snad dokonce považuje za normální.
Druhá potíž spočívá v tom, že Německo je leckým dáváno za příklad: v ekonomice, v tom, jak si osvojilo liberální demokracii, v ekologii apod. Co když si ostatní v Evropě řeknou, že když svoje zbrojní závazky neplní vzorní Němci, proč by se s výdaji na obranu a sliby v rámci NATO měli snažit oni?
Další věc je, že Evropská komise ve svých každoročních hodnoceních opakovaně zdůrazňuje, že Německo málo investuje a spoluvytváří tím v evropské ekonomice velké nerovnováhy. Pro doporučení Evropské komise mají ale Němci pochopení, jen když se kritizuje hospodaření Itálie nebo Řecka. Schodky a dluhy jsou hřích, přebytky dobrá vlastnost.
A pak je tu poslední záležitost. Až se na konzervativní návrh německého rozpočtu podívá francouzský prezident Macron, pochopí, že žádná zázračná integrace eurozóny s podporou německé kasy se prostě neodehraje.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
