Zajímavý článek a reportáž k tomu přináší Financial Times. Nedávno, když se v pátek většina spořádaných Švýcarů chystala na víkend, nastříkala skupina sedmi aktivistů na ohradu před budovou švýcarské centrální banky (SNB) v Bernu červený nápis: „Prosím, vzpomeňte si, k čemu jsme vás stvořili.“ Vcelku nevídaná rebelie v konzervativním státě se konala v den každoroční schůze akcionářů SNB.
Jednalo se o poslední protest skupiny švýcarských ekonomů a aktivistů před referendem, které by mohlo změnit způsob, jakým funguje moderní ekonomika. Návrh by zakázal komerčním bankám tvořit peníze tím, jak poskytují úvěry firmám a spotřebitelům. Monopolním poskytovatelem švýcarských franků by mohla být pouze Švýcarská národní banka. Účelem je zamezit bankéřům v tom, aby ohrožovali ekonomiku a úspory občanů bezohledným úvěrováním a vytvářením bublin. Finanční systém dříve nebo později opět zkrachuje, a až se tak stane, suverénní peníze prý ochrání úspory.
Návrh má podporu různých politických proudů: na jedné straně jde o libertariány, kteří dlouhodobě sledují, jak vznikají peníze. Na druhé straně jde o levicové kritiky moci soukromých komerčních bank. Filozofické základy experimentu položil už v 30. letech minulého století americký ekonom Irving Fisher.
Hlavní myšlenka je zakázat „částečné rezervní bankovnictví“ (fractional reserve banking), které dnes tvoří základ finančního systému všude na světě. Pouze malá část depozit komerčních bank je v tomto systému „kryta“ opravdovými penězi centrálních bank, tedy bankovkami, mincemi a úložkami komerčních bank u centrální banky. Když banky poskytují půjčky, vytvářejí v ekonomikách de facto nové peníze. V systému vollgeld by vypouštění nových peněz musela schvalovat centrální banka, a ne banky hledící na maximalizaci zisku – prý by se tak zabránilo nafukování bublin a jejich praskání během ekonomického cyklu.
Libertariány a příznivce kryptoměn na vollgeld láká představa, že by prý centrální banka mohla vydávat reálné digitální peníze a také krýt kryptoměny.
Naše poznámky: Zaujalo nás, že z reportáže vyplývá, že oslovení komerční bankéři ani sami nevědí, že poskytováním úvěrů vytvářejí peníze. Myslí si, že jsou pouze finanční zprostředkovatelé. Ve zkoušce z M1, M2 a M3 by tedy propadli.
Za druhé je třeba zdůraznit, že centrální banka objem peněz v ekonomice reguluje a může regulovat už dnes: hlídáním peněžní zásoby nebo inflačním cílováním. Nastavuje základní úrokové sazby, stanovuje výši povinných rezerv apod. Regulace je ale něco jiného než minuciózní hlídání a přesné plánování. Úloha úrokových sazeb centrální banky v systému vollgeld nám není příliš jasná a nebezpečný se zdá inherentně deflační charakter experimentu.
Za třetí si přiznejme, že jde o starou filozofickou otázku. Byla tu dřív slepice, nebo vejce? Byl tu dřív úvěr, nebo jeho zdroj?
Já osobně jsem ze staré školy. Jsem spokojen, když mi centrální banka hlídá, aby inflace byla mezi 1–2 procenty, a je pro mne druhotné, jak toho dosáhne.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
