Deset let jsem učil na prestižní americké univerzitě. V posledních letech se zvyšovala frekvence různých mailů pro všechny vyučující od rektora v New Yorku – psaných dosti orwellovským jazykem – o inkluzi, genderu a rasismu. Radostně bylo oznamováno zřizování zvláštních telefonních linek, jejichž prostřednictvím bylo možné udávat (reportovat) různé vylomeniny proti předepsanému chování. Sice mi to trochu zavánělo Severní Koreou, ale říkal jsem si, že velké americké univerzity mají desetitisíce studentů různých barev pleti a vyznání ze všech koutů světa, a že tedy tyto různé manuály slouží hlavně k tomu, aby tyto obří a výbušné kolosy a stroje nejen na vzdělání, ale hlavně na zisk a peníze klidně fungovaly. Zamhouřil jsem tehdy oči.
Co mne však nyní definitivně zvedlo ze židle, je článek Daniho Rodrika na Project Syndicate, který se jmenuje „Ne normalizaci na amerických univerzitách“.
Autor, který je profesorem mezinárodní politické ekonomie na Harvardově univerzitě, vychází z toho, že na University of Virginia nedávno propukl masový protest proti tomu, že bývalý ředitel legislativního odboru Trumpova Bílého domu Marc Short se má stát na jeden rok takzvaným senior fellow Millerova centra pro veřejné záležitosti na téže univerzitě. Řada akademiků přerušila kvůli tomu s centrem spolupráci a 4000 studentů podepsalo protest proti ročnímu působení bývalého Trumpova úředníka na univerzitě. Rodrik zmiňuje podobný protest na Harvadu, kdy Corey Lewandowski, bývalý manažer Trumpovy kampaně, byl jmenován fellow na Harvardském institutu politiky.
Podle Rodrika Trumpova administrativa předkládá univerzitám vážné dilema: na jedné straně mají být univerzity otevřené různým názorům, dokonce těm, které mohou některé skupiny lidí vnímat jako ohrožení. Univerzity musejí zůstat svobodnými fóry pro bádání a debatu. A univerzitní instituty mají prý poskytovat studentům příležitost diskutovat s politiky i politiky ve výslužbě.
Na druhé straně tu podle Rodrika hrozí nebezpečí legitimizace podivného prezidenství. Trump prý dnes a denně znásilňuje normy, na nichž liberální demokracie stojí: podkopává nezávislost médií, je rasista a sektář a podporuje předsudky. Hlásí se k různým nesmyslům. Trumpovi političtí spolupracovníci jsou nebo byli jeho „umožňovatelé“ a pomáhali pokročit v neliberální agendě. Trumpovi nominanti prý mají kolektivní zodpovědnost za jeho ostudné prezidentství. Proto Rodrik navrhuje smírné řešení, a ještě se u toho tváří jako velký liberál.
Navrhuje jakýsi manuál. Je prý rozdíl někoho pozvat – a někoho poctít. Lidé blízcí Trumpovi nemají nikdy dostávat titul fellow nebo senior fellow. Nemají je zvát vysocí univerzitní představitelé, ale pouze studenti. Po jejich přednáškách musí následovat kritická diskuse. Nemají mít úvodní slova na konferencích a podobně.
Nemohu si pomoci, ale Rodrikův manuál mi připomíná ranou českou normalizaci, prověrky a poučení z krizového vývoje. Jak se definuje Trumpův spolupracovník? Budou seznamy? Bude to časem každý z vlády? Každý úředník a expert, který byl za Trumpa povýšen? Každý republikán? Pomůže ještě nasypat si popel na hlavu a omluvit se veřejně za dočasné pomýlení a angažmá u Trumpa? Domnívám se také, že s tím, jak budou univerzity stále více zkoušet převychovávat společnost, to bude mít ve skutečnosti opačný politický efekt.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
