Už se vcelku ví, že většina letadel Luftwaffe není po letech chronického podinvestování schopna provozu. Co jsme dosud nevěděli, je to, že provozu není schopno ani nejdůležitější letadlo německých ozbrojených sil – tedy to, které převáží německou kancléřku. Angela Merkelová musela letět na summit G20 do argentinského Buenos Aires přes Madrid komerční linkou španělské společnosti Iberia. To by se asi nikdy nemohlo stát Donaldu Trumpovi, Si Ťin-pchingovi nebo Vladimiru Putinovi. Článek komentátora Financial Times Wolfganga Münchaua najdete zde.
Kancléřka Merkelová nedávno v Evropském parlamentu pronesla řeč o společné evropské armádě, ale podle komentátora Münchaua ji měla pronést v Bundestagu a zaměřit se na to, co potřebuje Německo jako první: zastavit chronické podinvestování armády a přestat váhat s posíláním vojáků do misí, které německá armáda jinak podporuje.
Navzdory chybějící společné armádě disponuje EU potenciálními geopolitickými nástroji. Už od roku 1957 mělo Evropské hospodářské společenství společnou vnější hospodářskou politiku. O 35 let později položila maastrichtská smlouva základy společné zahraniční politice, bezpečnostní politice a měnové unii. Obchodní politika a euro jsou nejsilnější nástroje.
Euro se sice stalo druhou nejdůležitější světovou rezervní měnou, ale nikdy se ani nepřiblížilo americkému dolaru, nestalo se mu vážně míněným rivalem. To ovšem bylo záměrné rozhodnutí lídrů Evropské unie, které vždy zajímala spíše vnitřní cenová a fiskální stabilita měnové unie než možnost využít potenciál eura v zahraniční politice.
O vnější bezpečnost EU se staralo NATO – a EU si nic nedělala z globálních nerovnováh počátku tohoto století a Amerika spokojeně absorbovala úspory a přebytky eurozóny. EU se stala do určité míry černým pasažérem vojensky i ekonomicky.
Politika „Amerika na prvním místě“ na Evropu tvrdě udeřila. Američané dnes podmiňují svou účast na obraně Evropy tím, že evropské země budou plnit svoje sliby ohledně výdajů na obranu. A Amerika používá platební strukturu dolarových plateb tak, aby přinutila evropské země podřídit se novým americkým sankcím vůči Íránu.
Evropané proto chtějí vybudovat zvláštní platformu, která zajistí financování evropských firem, jež hodlají v byznysu s Íránem pokračovat. Ale žádná evropské země nechce mít tuto platformu na svém území. Takhle se povstání nevede.
Když Američané zakázali firmám MasterCard a Visa transakce na svém území, ruská vláda vyvinula alternativní platební systém, který platí na jejím území.
Proč je Evropa tak slabá? Münchau to svádí na eurozónu náchylnou ke krizím a pro něj typicky na rozšíření EU o země, které k tomu nebyly politicky připravené.
Čtenáře Monitoru JM zvu na debatu o americké politice – především té zahraniční – po volbách do Kongresu, která se koná 6. 12. v Americkém centru. Lze očekávat nějaké velké změny v Trumpově politice?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
