Než to dáme na misku vah, potřebovali bychom vědět, co Británie chce. Stojí vůbec o ty ústupky a vlídnost, chce nějaký kompromis, chce něco revokovat, odložit, zrušit, hlasovat znovu?
To zatím nevíme, ale zkusme si představit, že Británie o něco opravdu požádá. O druhé referendum, o prodloužení článku 50 Lisabonské smlouvy na neurčito, o revokaci apod.
Jaké jsou důvody pro vstřícnost? Britské politické elity se sice jeví jako krátkozraké, do sebe zahleděné a zmatené, ale kdyby na to přišlo – byly by politické elity na kontinentu a v jiných jednotlivých zemích nějak lepší, kdyby musely čelit podobné situaci? Asi ne.
Británie bude v Evropě chybět, má v genech liberalismus a individualismus svého druhu, odpor k regulaci, vysokým daním, důraz na svobodný obchod (free trade minded approach), zdravý rozum a podobně. Už to sice není, co bývalo, ale přece jen. Návrh na většinové hlasování o daňových věcech, který nedávno vypustila Evropská komise, by asi nebyl možný, kdyby Britové nebyli na cestě z EU.
Britové mají skvělé univerzity, oblíbené mezi evropskými studenty, stále ještě některé dobré noviny (The Financial Times, The Economist), inspirativní hudební scénu, skvělé galerie a muzea. Londýn je finančním centrem a tak dále. Hlavně se ale v Británii mluví anglicky - a v EU je angličtina také komunikačním nástrojem, takže fakt, že Británie zůstane vně, je absurdní. NATO sice nikdo nerozpouští, ale zemi s nejsilnější armádou v rámci NATO je přece dobré mít také v EU.
Dopady tvrdého brexitu především na evropský automobilový průmysl budou značné, takže ústupky by byly dobré i pro zájmy průmyslu na kontinentu.
Proti tomu stojí argumenty, které nedávno dobře shrnul komentátor Financial Times Wolfgang Münchau. Průzkumy ukazují, že současná britská většina pro setrvání v Unii není nijak masivní. Argumenty těch Britů, kteří chtějí zůstat v EU, jsou pořád úzkoprsé, soustředí se na strašení ekonomickými dopady, nejsou schopni argumentovat pozitivně a hodnotově. Předvídat výsledek referenda je jako hodit si korunou. Reputace EU by dosti utrpěla, kdyby Britové hlasovali pro odchod z EU podruhé.
V případě druhého referenda by se EU27 spojovala s praxí, která je považovaná za nedemokratickou. Demokracie mohou měnit názor, ale proč měnit názor na něco, co ani nezačalo platit? EU by politicky utrpěla, kdyby se spojovala s něčím, s čím spousta lidí oprávněně nesouhlasí.
Vítězství zastánců setrvání by mohlo být těsné - a na protest proti tomu by Britové poslali v květnu do nového evropského parlamentu celou kohortu euroskeptiků.
A čtvrté riziko spočívá v tom, že až se euroskeptici dostanou v Británii k moci, spustí brexit znovu. A je někdo zvědavý na to, celé to martyrium opakovat?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
